Podle dcery Evelyny Steimarové, rovněž herečky, se pohřeb bude konat zřejmě ve čtvrtek jen v úzkém kruhu blízkých přátel a rodiny.
Do té patří mimo jiné Barbora Kodetová či Anna Polívková, které stejně jako jejich babička Jiřina Steimarová pokračují v herecké rodinné tradici, trvající na dvě stě let.
Trest za manžela
Na počátku ságy stál na přelomu 19. a 20. století slavný ředitel plzeňského divadla Vendelín Budil, prý nemanželský syn herce a dramatika Josefa Jiřího Kolára, spoluzakladatele Národního divadla. Budilova dcera Anna či Annie Budilová-Steimarová, herečka a zpěvačka, si vzala herce Jiřího Steimara; v lednu 1916 se jim narodila dcera Jiřina.
Protože pocházela z herecké rodiny, bylo přirozené, že se na jevišti poprvé objevila už jako malá holčička. S otcem jezdila po štacích, jako pětiletá poprvé vystoupila v Národním divadle. Po studiu na konzervatoři nastoupila roku 1933 do Národního divadla jako elévka, od sezony 1941/42 získala řádné angažmá.
Ztvárnila tu desítky rolí na obou jeho scénách, ve zlaté kapličce i pobočném Stavovském divadle. Znamením herců té doby totiž byla pružnost: jeden večer ve Stavovském hráli zábavný repertoár, konverzačky a lehké komedie, druhý den vystupovali v historické budově v umělecky náročných režiích.
Tahle zkušenost se herečce hodila v padesátých letech, když byla za emigraci svého druhého manžela, podnikatele Jaroslava Juhana, potrestána vyhazovem z Národního divadla.
Jako nezaopatřená matka se třemi dětmi – syna Jiřího měla se svým prvním mužem, sochařem Janem Kodetem – nakonec získala místo v karlínském hudebním divadle. Zprvu byla nešťastná, ale nakonec i tam začala sklízet úspěchy.
"Na hudební žánr jsem neměla průpravu, začátky proto nebyly lehké. Ale časem jsem dostala pár rolí, na které jsem dokonce pyšná. Za paní Higginsovou v My Fair Lady jsem měla opakovaně aplaus na otevřené scéně," vzpomínala v časopisu Xantypa.
Před kamerou stála Jiřina Steimarová poprvé před pětasedmdesáti lety coby písařka v proslulé Extázi či návštěvnice baru v Malostranských mušketýrech. Během 30. let stihla deset filmových rolí, pak se ve Vávrově Maskované milence sešla s rodiči: sama hrála maskovanou Emilii, její otec hraběte a matka starou dámu.
Obdobně se herecký rod potkal ještě před dvaceti lety v Šaškovi a královně, kde Jiřina Steimarová hrála dvořana, její syn Jiří Kodet krále a Bolek Polívka, otec její vnučky Anny, roli šaška.
Nádherné fotogenické ženě však český film zůstal hodně dlužen. První hlavní roli dostala až za války ve filmu Paklíč po boku Oldřicha Nového; filmové partnerství si zopakovali ještě v agitce Slovo dělá ženu, jenže to už elegánu Novému navlékli montérky a na Steimarovou kvůli politickému "škraloupu" začaly zbývat jen drobné roličky. Noblesní dáma hrála pradlenu, hospodyni či prostitutku ve Švejkovi.
Z herečky učitelkou
Do hereččiny filmografie sice patří i jiná nesmrtelná díla, Fričovi Psohlavci, Krejčíkův Týden v tichém domě či komediální Tři chlapi v chalupě, ale skutečně velkých postav už se nedočkala.
Svůj poslední film, Čas sluhů, natočila v roce 1989, pak ji ještě roku 1993 přizvali k televiznímu seriálu Pomalé šípy. Nicméně poslední roky Jiřina Steimarová herectví alespoň vyučovala – třeba Sašu Rašilova či Radka Holuba.
A rodinný klan žije dál. Po jevišti první české scény, kde strávila třicet let a na němž zářili otec i syn Jiřiny Steimarové, už kráčela i její vnučka Barbora Kodetová.
