V pražském Divadle Rokoko se o to pokusí společně s herci a diváky autorská dvojice Petr Svojtka a Jiří Janků. Jejich divadelní kus se jmenuje Superčlověk, premiéru měla v sobotu a reaguje na fenomén reality show.
"Superčlověk je interaktivní představení. Jednotlivé disciplíny budou hodnotit pomocí speciálního hlasovacího zařízení diváci, kteří by měli o vítězi klání rozhodnout. Na různá rozhodnutí publika jsme připraveni. Koneckonců zájem a chutě diváků stojí za každou reality show, jsou vždy absolutním imperativem. Jde přece především o prodej reklamních časů, ne?" říká s vážnou tváří režisér Petr Svojtka.
Jak přesně bude inscenace vypadat a jakými cestami bude muset k vítězství projít budoucí "superčlověk", inscenátoři tají. Jisté je, že chtějí zdůraznit absurditu všech těchto formátů. Správně "dynamického" moderátora si zahraje Vasil Fridrich, snaživé soutěžící vystupující pod přezdívkami jako Mamina, Kejdž, Lůďa nebo Kikina ztvární například Jitka Smutná, Jiří Hána, Jan Szymik a Barbora Poláková.
Hlavním tématem pro tvůrce je nejen voyerismus publika a exhibicionismus soutěžících, ale především manipulace, které jsou vystaveny obě strany. "Inspirovali jsme se řadou reality show. Odkazy na ně naleznou diváci přímo v textu a konkrétní inspirační zdroje jsou patrné také ve formální stavbě inscenace.
Zkoumali jsme nejen reality show vysílané v Česku, ale přes internet jsme hledali i v Americe či Austrálii. Tam jsme našli soutěže daleko brutálnější a už teď se trochu děsíme, až k nám přijde například Solitary, ve které se zkoumá odolnost proti bolesti a jiným extrémním tlakům," nastiňuje dramaturg Jiří Janků.
Oba tvůrci totiž soudí, že fenomén reality show rozhodně není za zenitem. "Jde o to, co považujete za reality show. My tak vnímáme jakýkoli televizní formát, v jehož středu je neherec, který plní nějaké úkoly, čelí nějakým nástrahám a tlakům - a vše je vymyšleno tak, aby z něj vytryskly emoce," soudí Petr Svojtka.
Do divadelního bulletinu zařadilo divadlo výsledky průzkumu, který si nechala zpracovat společnost UPC. Podle něj je pro jedenadvacet procent Čechů v reality show přijatelné cokoli, leč celá polovina respondentů se nechce dívat na umírání nebo násilí.
"Ještě jedna poměrně překvapivá věc je pozitivní – našli jsme na internetu výsledky jisté britské sociologické studie, podle níž velký komerční úspěch tohoto typu pořadu znamenal i to, že se reality show začaly v různých mutacích objevovat i v zemích, kde vládne autoritářský režim. A hlasování o tom, kdo se má stát vítězem, prý bylo pro mnoho tamních obyvatel prvním setkáním se svobodnou volbou založenou na demokratických principech," glosuje dramaturg Janků.
