Ze zemí bývalé Jugoslávie se valí hudební smršť, od euforických dechovek až po sofistikované hudební manipulátory typu Gorana Bregoviče. Jedním z posledních objevů je Robert Pešut, daleko známější jako Magnifico. Pokud Goran Bregovič balancuje na hraně mezi vážnou tváří a ironickým úšklebkem, Magnifico tuto hranici překračuje bez jakýchkoli zábran.
Na místní balkánské vlivy vrší kaleidoskopicky pestrou mozaiku dalších vrstev: surfové kytary, westernové melodie i lascivní riffy levných syntezátorů. Propojuje slovinštinu s okázale lámanou balkánskou angličtinou, svým písním dává foneticky univerzálně srozumitelné názvy jako Giv mi mani či Hir ai kam hir ai go.
Magnifico se narodil před 45 lety v Lublani a je mistrovským showmanem i mediálním hráčem. Na obal svého prvního alba se nechal vyfotit v kýčovitém převleku jako Zeleni Jure, bůh plodnosti a hojnosti. Na dalším albu udeřil na to nejbolavější místo balkánských vztahů, nazval ho totiž Kdo je čefur, což je přezdívka, kterou Slovinci přezíravě označují své sousedy z Jihu.
Když roku 2002 připravoval slovinskou soutěžní píseň pro Eurovizi, výsledkem byl mezinárodní skandál: skladbu Samo lijubezen (Jedině láska) totiž dle jeho pokynů zpívalo trio transvestitů, což spustilo mediální lavinu. Po protestech homofobních Slovinců proti gayům následovala vášnivá debata v parlamentu, která měla odezvu i na půdě EU.
Magnificio za sebou má i významné filmové role, hrál například srbského mafiánského šéfa, který disponuje harémem ukrajinských prostitutek; v kinech se toto dílo promítalo pod tvrdě popisným názvem Porno Film.
Na koncertním pódiu září Magnifico podobným osobním magnetismem jako Manu Chao a v posledních letech se prosadil u mezinárodního publika, vystupoval na hudebních veletrzích Womex či Midem i na "woodstocku" balkánských dechovek v srbském městečku Guča.
