RECENZE V paprscích slunce: Smějte se nahlas, soudruzi! Kam se hrabou naše agitky 50. let

Film V paprscích slunce by měli vidět povinně všichni. Politici i aktivisté, skuhralové i revolucionáři, lidé bez paměti i bez fantazie. Ukazuje totiž Severní Koreu jako grotesku totalitní propagandy.

Propagandy naprosto obludné – přitom tupé, jestliže neprokoukla, že ji ruský dokumentarista Vitalij Manskij převezl. Dostal povolení točit přípravy malé školačky na vstup do pionýrské organizace k výročí Kim Čong-ila a na vystoupení k poctě Kim Ir-sena. Scénář i aranžéry tamní reality ovšem dodala severokorejská strana, takže Manskij skoro nemusel dělat víc než pustit kameru a žasnout.

Zachytil totiž i zkoušky inscenovaných výjevů. Včetně večeře, kdy holčička dostane pokyn „chovej se přirozeně jako doma“ a rodiče „smějte se nahlas!“. Nebo výuky otce, kterému přidělili profesi inženýra, takže memoruje text, jak výrobou osmimilimetrových patiček pozvedne výrobu. Či projevu dělnic „děti mají rády naše sójové mléko, proto musíme víc pracovat“ s věčným požadavkem: „Usmívejte se, soudruzi, tleskejte.“ I při nácviku jásavých oslav zní: „Pořád to vypadá ponuře; radostněji, vlastenečtěji!“

V podstatě pasivní svědectví o jedné nekonečné manipulaci úplně stačí, zvláště když k organizovanému smíchu přidá „lidové zdravotní rozcvičky“ v mlhavém ránu, šedivou prázdnotu ulic, rytmus života diktovaný disciplínou, obřady, drilem.

Nejdrsněji působí při záznamu školní hodiny, kde děti papouškují, jak „milovaný a vážený vůdce velký maršál Kim Ir-sen vyhnal japonské bídáky a velkostatkáře“, které nyní vystřídali „američtí ničemové a jejich loutky“. Odmala se děti učí v prvé řadě nenávisti. A kdo se dosud bizarnosti smál, tady přestane, pohled na ně drásá. Děti vyždímané, unavené, zmatené, zmasírované všemi rituály se snaží naslouchat hrdinské přednášce zasloužilého důstojníka, jenž jako by vypadl z Tankového praporu – ale nejde to, oči se klíží. Člověk se v tu chvíli začne bát o klimbajícího hošíka. Jen aby ho nepřistihli a nepotrestali.

V paprscích slunce

75 %

Rusko / Česko / Německo / Severní Korea / Lotyšsko, 2015, 106 min

režie: Vitalij Manskij

Kinobox: 75 %

IMDb: 7.4

Vrchol pak představuje okamžik, kdy se malá vyčerpaná hrdinka rozpláče. Vzpomeň si na něco veselého, hezkého, radí jí. Nevím, odpoví váhavě dívenka a místo básničky zarecituje pionýrský slib, co všechno vykoná pro svého maršála.

Kam se hrabou naše agitky 50. let! Davové sklánění hřbetů na severokorejský způsob mrazí trojnásob. Samo o sobě; z úžasu, že tamní manipulátoři podvojnou hru cizího režiséra neprohlédli; a pokud jim přece jen došlo, že místo plakátu pomohli na svět satiře, kdo z tamních aktérů a jak tvrdě to odskáče?

Což je motiv, který i nad silný film Manského staví dokument Lindy Jablonské Vítejte v KLDR! V něm totiž čeští „účastníci zájezdu“ osobně prošli od šoku přes smích k pláči, a hlavně ke strachu o lidi, kteří by kvůli nim pak mohli mít problémy.

Historické osobnosti

Sledovat další díly na iDNES.tv