Na vašich internetových stránkách stojí, že si před rolí Mylady v chystaném muzikálu Tři mušketýři zaskotačíte v Rebelech. Vážně to byla oddechovka?
Protože Kleopatra byla veliká, obsáhlá role, věřila jsem, že Rebelové budou proti tomu legrace. Muzikál je sice zábavný, ale práce na něm byla náročná. Celé prázdniny jsem trávila ve sklepě, v Divadle Broadway. Kamarádi si stěžovali na vedro, my zkoušeli ve svetrech. Myslela jsem, že to bude snadné, protože v obou rolích mám dvě písničky, ale nedošlo mi, v kolika obrazech hraju. Mám dost činoherních výstupů a ty byly pro mě těžké. Naštěstí pomohli kolegové Lukáš Vaculík a Jirka Langmajer.
Sbírala jste od nich zkušenosti?
Určitě. Jsem vděčná, že mohu vidět takové herce při práci, normálně bych se s nimi nesetkala. Všechny nás překvapilo, kolik je v Rebelech činohry. Na začátku jsem se strašně bála, měla jsem pocit, že se na to budu muset vykašlat, protože to nezvládnu. Jsem ráda, že jsem se nevzdala. Teď se v obou rolích cítím fajn, ale trvalo to. Jsou věci, které ve zpěvu nepotřebujete. Při zpívání jsem se naučila správně frázovat, ale když jsem na jevišti začala mluvit, nikdo mi nerozuměl. Můj kamarád Rudolf Kubík mě třeba učil dávat důraz na předložku.
Hrajete dvě různé role. Která vám sedí víc?
Nejdřív jsem měla pocit, že Bugina. Pak převážila Alžběta, pak zase Bugina. Pořád se to ve mně střídalo. Na Buginu musím mít ztřeštěnou náladu, hraju osmnáctiletou a musím se přizpůsobit ostatním na jevišti. Terezku hrají holky, které jsou o pět let mladší než já.
Bugina sice vypadá nejbláznivěji, ale pak se ukáže, že je z tří hrdinek nejcitlivější.
Ale tak je to v životě! Pes, který štěká, nekouše. Jen proti filmu je Bugina méně prokreslená, řada věcí se do muzikálu nevešla.
Jak se vám hraje o době, kterou jste nezažila?
Některé věci se nemění. Osmnáctileté puberťačky jsou stejné dnes jako v roce 1968. Každé jde o to, aby výborně vypadala, znala nějakého kluka, byla hvězdou. Vlastně ani srpen 1968 se jich, kromě Terezy, nedotkne. Přiznám se, že jsem se šedesátými léty detailně nezaobírala. Pamatuji revoluci roku 1989, takže možná tuším, jaké mohli mít lidé tehdy pocity. V roce 1989 cítili euforii, v osmašedesátém to bylo opačné.
Bavila jste se o roce 1968 třeba s rodiči?
Mámě bylo dvanáct, tátovi čtrnáct, takže mi k tomu moc neřeknou. Ale ten pocit je asi přenosný. Každému člověku se někdy stane, že musí odejít a nechat někoho drahého za sebou. V srpnu 68 to udělala spousta lidí. Při zkouškách jsme se spíše snažili, aby muzikál působil svěže. Chtěli jsme, aby lidé přicházeli s tím, že se příjemně pobaví a uslyší písničky, které znají.
Kleopatra vám vynesla nominaci na Thálii. Pořád vás mrzí, že jste ji neproměnila?Už ne tolik. Legrační je, že jsem se ráno vzbudila a věděla, že cenu nedostanu. Strašně mě nadchla nominace, protože ji přiřkli komerčnímu muzikálu a ještě od Michala Davida, kterému nikdo nic neodpustí. Brala jsem to tak, že to není cena pro mě, ale pro celý projekt. Spíš se bojím, jestli ještě někdy dostanu tak krásnou roli.
Mylady ve Třech mušketýrech prý píše Michal David přímo vám na tělo. Ptáte se ho, jak je s ní daleko?
Doufám, že mě nepoženou na konkurz! Moc se na ni těším. Měla jsem štěstí na osudové ženy, ale málokdy na potvory. Mylady je obojí. Občas se Michala zeptám, kolik už toho pro mě má. Zaplať pánbůh, že do Mušketýrů je ještě daleko, chci si všechno o té době načíst. Ještě bych také chtěla stihnout natočit desku.
Pořád se vyrovnáváte s názory, že jste Davidovo „protekční dítko“?
Já se s tím nevyrovnávám. S tím se vždy vytasí novináři. Myslím, že jsem dokázala dost sama, takže by mi nálepky dávat nemuseli. Ovšem jestli někdo chce - klidně, já se za Michala nestydím. Vždy se k němu budu hlásit, je to fajn muzikant i fajn člověk.
Nezkoušela jste se někdy ucházet o role v klasickém muzikálu, třeba v Bídnících?
Bídníci jsou krásný muzikál a bylo mým snem v něm hrát. Nemohu se však rozkrájet a být všude. Tak jsem v Divadle Broadway, kde je mi dobře. Přivézt klasický muzikál je strašně těžké i pro producenty, protože licence jsou drahé. Budu čekat, co se tady objeví, a klidně půjdu zase na konkurz.
 Jednou z nominovaných v kategorii Muzikál a opereta byla Monika Absolonová. Thálii za rok 2002 však nezískala. (22.3. 2003) |
 Na tiskovou konferenci ke koncertu Královny 2003, který se uskuteční 8. září ve Státní opeře Praha, přišly všechny zpěvačky, které na této show vystoupí: Helena Vondráčková, Hana Zagorová, Lenka Filipová, Marie Rottrová, Bára Basiková, Leona Machálková, Monika Absolonová a Dasha. |
 Monika Absolonová ve Státní opeře v Praze na charitativním koncertu hvězd české populární hudby Královny 2003. |
 Daniela Nízlová jako Tereza při generální zkoušce na páteční premiéru muzikálu režiséra Filipa Renče Rebelové, která se konala 25. září v pražském Divadle Broadway. |
 Jiří Helekal jako Zpěvák při generální zkoušce na páteční premiéru muzikálu režiséra Filipa Renče Rebelové, která se konala 25. září v pražském Divadle Broadway. |
 Zleva Daniela Nízlová jako Tereza, Zuzana Dovalová jako Julča a Betka Stanková jako Bugyna v muzikálu Rebelové. |
