Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V Morávkově Learovi dostal Shakespeare dobrou šanci

aktualizováno 
-

Vrcholná Shakespearova díla provokují svou velikostí a hloubkou i svou nedokonalostí. Ta spočívá především v jejich neuzavřenosti, občasné nelogičnosti, místy třeba i nedbalosti a nedůslednosti. Je to ovšem právě ona "nedokonalost", jež spolu s Shakespearovým géniem láká inscenátory k luštění autorových rébusů. Více než u jiných vrcholných dramatiků také umožňuje najít v pravdě velkého divadelníka i pravdu svou. Krále Leara nelze nikdy hrát celého. Hrát je možné, řečeno s polským shakespearologem Janem Kottem, vždy jen jednoho z Learů obsažených v textu. Inscenace bude pokaždé chudší než Shakespeare, ale obohacena o naši současnost.
Čím bude aktuálnější, tím víc ztratí hloubek a významů, které do textu uložil autor. Hledat správnou polaritu je neustálým úkolem inscenátorů a výsledek bude vždy problematický. Vladimír Morávek v mohutném shakespearovskému cyklu, který v hradeckém Klicperově divadle realizuje, pokouší polaritu různou měrou. Zatímco v inscenaci Romea a Julie se přiklonil na stranu svou, v Králi Learovi dostal Shakespeare dobrou šanci.
Král Lear věru není hrou psychologickou a hledat v ní pouze pravděpodobnosti a motivace tohoto druhu je zbytečné. To Morávek dokládá na postavě zlotřilce Edmunda: Ondřej Malý hraje ve zpomaleném přikrčeném tempu usměvavého padoucha, který nastrčené listiny skrývá více než očividně a z portálu se zjevuje jako fantom. Oba alternující Leary - Davida Suchařípu a Jiřího Pechu - naopak režisér zbytečně morduje uřvaným rozehráváním zřejmě opilecké motivace králova nesmyslného nápadu, jak rozdělit říši. Vždyť právě tento nonsens lze vzít jako pouhý fakt, který spouští další groteskně tragické děje. Zastřený stařecký řev a prchlivost, posléze už ovšem zbavené psychologie, provázejí oba protagonisty celou první půlkou inscenace, jež se víceméně řídí logikou předlohy.
Druhá polovina počínajíc šílenstvím bouře je už víceméně režijně výtvarnou Morávkovou kompozicí. Tam, kde Shakespeare ještě hlídá a konstruuje logiku děje, režisér komponuje osud dvou zoufalých otců; smrt vymknutá z kloubů kauzality i lidské spravedlnosti tu řádí ještě více, než bylo vyčítáno Shakespearovi. Vlnící se rudé pozadí Glostrovy krvavé ztráty zraku (ne Cornwall, ale Learova dceruška Regan mu vypíchla oči a při jednom zprovodila ze světa i manžela), desítky z provaziště sjíždějících svící ve scéně bouře, hromadící se kufry nekonečného množství běženců této tragédie, naléhavá hudba, hromově dunivé pointy scén, mohutné škrty v textu, nedopřávající postavám reflektovat svou situaci. Roztřesený Gloster Vlastimila Čaňka i šílený Lear (v podání mladého Suchařípy spíš efektní a sentimentální, v Pechově přirozeně šedovlasé interpretaci skutečně jímavý) se na scéně vlastně jen míjejí, a přece o jejich situaci tušíme vše.
Na předscéně komentuje tragédii Šašek Lubora Novotného. V pierotovské běli, s cupitavou chůzí a takřka němý není oním shakespearovským demonstrátorem šílenství našeho světa ani Learovým opatrovníkem, který může zmizet ve chvíli, kdy král převezme jeho logiku i slovník. Morávkův Šašek jmenuje dějiště scén, pronese pár svých slavných vět i proslulou Glostrovu repliku o lidech a mouchách, přidá několik šklebů. Je moderně chladným pozorovatelem dění, v němž "blázni vedou slepce". A z jeviště takového světa nemizí, stává se jeho obětí.

William Shakespeare: Král Lear
Klicperovo divadlo Hradec Králové

překlad E. A. Saudek
režie Vladimír Morávek
dramaturgie David Drábek
scéna Martin Ondrúš
kostýmy Eva Morávková
hudba Zdeněk plachý a Laco Deczi

Premiéry 31. října a 4. listopadu


Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Vilma Cibulková ve hře Kalifornská mlha
Střet matky s učitelkou. Vilma Cibulková rozplétá gordický uzel

Škola na předměstí Chicaga. Dvě ženy, učitelka a matka školáka, řeší zásadní problém. První nechala vyloučit syna té druhé na pět dní ze školy.  celý článek

Martin Zounar během zkoušek nového nastudování Krysaře, ještě bez kostýmů
Zounar: Seriál Sousedé dehonestuje hereckou profesi, výsledek je otřesný

Když před několika lety Martin Zounar naskočil do muzikálu Děti ráje, mnohé fanoušky tím překvapil. Populární herec byl spíš než zpěvem známý coby šikovný...  celý článek

Jan Vlasák ve hře Otec
Divadlo pohledem Alzheimera. Vlasák zkouší zachránit sebe i své vzpomínky

Pletou se mu lidé i místa, žije v jakémsi bezčasí. Jan Vlasák se v blížící se premiéře Městských divadel pražských představí jako Otec.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.