Fay Weldonová

Fay Weldonová | foto: Profimedia.cz

V moderním Lázeňském dekameronu je až moc bizarností a sexu

Knihy britské autorky Fay Weldonové (1933) se točí vesměs kolem nepříliš spokojených žen. Příběhy jsou to vtipné a inteligentní, zábavné a polemické zároveň.

Jak zápletky, tak kresbu postav autorka opírá o neotřelé nápady a satirickou nadsázku, jiskření v textu vzniká především konfrontací obecných pravd o životě s postřehy humornými, ironickými i sarkastickými. A to vše platí také o Lázeňském dekameronu.

Popelka naruby

Inspirací se tu Weldonové samozřejmě stal Giovanni Boccaccio, který ten svůj Dekameron věnoval ve 14. století ženám své doby. Tehdy totiž ženy musely – na rozdíl od mužů – skrývat vášně pod závojem, což však už dnes naštěstí neplatí.

A rozhodně ne v situaci, kdy se hrstka movitých dam, které se nikdy předtím neviděly, sejde na deset dní – od Vánoc do Nového roku – v drahých anglických lázních. V důsledku nepřízně počasí, hrozící pandemie, zhroucení internetu a nedostatku personálu se spíše než aromaterapii začnou oddávat vyprávění příběhů z vlastních životů.

Oděny převážně v plavkách a županech pijí šampaňské, pojídají kaviár a čokoládu a v navozeném pocitu intimity se svěřují s těmi nejhlubšími koutky svého nitra. I po třiceti letech feminismu si však naše hrdinky skáčou do řeči, komentují zpovědi ostatních a neváhají si povšimnout celulitického stehna či – jak jinak než lesbického – erotického napětí.

Jejich příběhy jsou přitom bez výjimky hodně výstřední: plné bouřlivých emocí, fyzického a duševního násilí. Ke skoro výtečným tu patří Povídka Neurochiruržky, brilantní variace na téma "i intelektuálky chtějí chlapy", nebo O čem sní nevlastní matky, jakási pohádka o Popelce naruby, v níž je obětí macecha, zatímco opačnému pólu se blíží Povídka Scenáristky, rádoby parodie na Hollywood, či romanticko-fantaskní Povídka Manikérky o arabském šejkovi.

A vůbec ve všech jako by bylo až moc náhod, až moc bizarností a až moc sexu, třebaže právě to patrně bylo spisovatelčiným záměrem.

Co znamená pro ženy viagra

Jistě, v Dekameronu nechybějí ani psychologicky přesvědčivé pasáže – třeba o dětství prožitém v rodině hippies, nebo naopak u svědků Jehovových.

Občas se navíc v rámci šokující, leč stále realistické upřímnosti čtenář příjemně otřese: jako při poznámce, že nezahalené kosovské ženy nejsou pro tamní muže zrovna lákadlem, neboť se musí dívat na spoustu ošklivých žen. Nebo že se ženám nakonec dostane zadostiučinění v podobě přežití většiny mužů, s kterými kdy spaly.

A po nářcích z per mistrů (Roth, Lodge atd.) na to, jak drtivý dopad má viagra na sebevědomí pánů tvorstva, osvěží zjištění, že pro jejich lepší polovičky prostě znamená dobrý sex.

Fay Weldonová: Lázeňský dekameron
Mladá fronta, Praha 2009, 352 stran, 329 korun
Hodnocení MF DNES: 70 %