I přesto se z úrovně ostatních vpřed vydělily dvě formace - Geneze a Blueshell.
Geneze z velkého Meziříčí už začala být po úspěších v polovině devadesátých let kapelou poněkud odpisovanou. Pročistili nástrojový park od zbytečných kytar, vsadili na nápadité zvuky kláves a především na hezky a chytře vedené vícehlasy (místy snad i pět), a zaznělo to znovu jako čisté cinknutí ryzího kovu.
Žďárský Blueshell naopak hraje v minimálním obsazení (akustická kytara, baskytara, saxofon), a přesvědčil úsporností použitých tónů, které nechaly pod citlivě zvoleným repertoárem dostatek vzduchu k posluchačově imaginaci. Přitom každá písnička byla jiná. Asi nejvíc zapůsobilo Podzimní listí s hezkým akapelovým zpěvem Luboše Machka, který dokázal zůstat nad věcí při reinterpretaci světového hitu do laskavé české verze.
Do druhého sledu lze zařadit dvě jihlavské formace – Žofka Kabelková s doprovodem další kytary a baskytary dokazuje, že není jen zasněnou půvabnou mladičkou písničkářkou, ale i temperamentní muzikantkou. Ovšem důležitější než pro publikum je zřejmě zatím tento projekt pro samotnou Žofii, která vedle starších spoluhráčů rychleji dorůstá v osobnost, a ta pravá sestava teprve přijde.
Draga Banda sestavená kolem Predraga Duronjiče a Matěje Koláře v zákulisí tuze pěkně jamovala, na pódiu to ale vypadalo, že ve snaze předvést, jak se v postmoderním pojetí world music dokáže spojit a prolnout cokoliv s čímkoliv, trošku přehnali stupeň exhibicionismu a eklekticismu, který by jejich hudbě slušel nejvíc.
K těmto kapelám patří i akustické Sýkorky (odstěhovaly se do Humpolce), kterým to příjemně swingovalo a jejichž muzika je při vnější nenápadnosti zajímavá. Pokud přimějí diváka, aby se stal posluchačem, asi mají šanci oslovit jej velice silně.
Žánrově bylo možné během večera, kde nezazněla vysloveně slabá kapela, zaslechnout bluegrass, folk, folkrock, trampskou píseň a v podání DJ Skřípáka i něco málo dance (skřipky s doprovodem nasamplované smyčky). Úroveň kapel z regionu jde příjemně vzhůru. Nesporným kladem bylo i velmi dobré ozvučení Mirkem Hronem a jeho týmem a závěrečná velmi příjemná akustická tečka v podání Stráníků.