V hospodě ve Frýdlantu, kde lektoroval na jazzové dílně, sundal jednou se stěny vysloužilou tubu, která tam visela jako dekorace, a bez přípravy na ni začal mohutně "vařit".
Pro album Jazz Ambasador vzal čtrnáct skladeb Louise Armstronga a nahrál je na celkem devět rozličných nástrojů, mezi nimiž nechybějí ani některé dnes zapomenuté nebo značně kuriózní: F mezzo-soprano sax, C-melody sax, tenor, baryton a bas saxofon, echo-cornet, double-bell euphonium, ofikleida a trombonium.
Přitom ukázal, že v Armstrongových nahrávkách lze najít i předzvěst nejrůznějších vlivů, které do jazzu pronikaly daleko později. A tak tu vedle klasického jazzu slyšíme i bebop (Hear Me Talkin’ To Ya), latinu (Someday You’ll Be Sorry) nebo africké rytmy (Swing That Music, nahrané s africkými bubeníky v Ghaně).
Závěrečné Tears, které Armstrong složil se svou manželkou Lil a nahrál s King Oliverem roku 1923, podle Robinsona obsahuje chorálové prvky, s jakými v šedesátých letech přišel freejazzový pionýr Albert Ayler.
Smyslem Robinsonova projektu bylo ukázat, že Armstrong nebyl toliko vynikající sólista, nýbrž i úspěšný skladatel, který své skladby pečlivě přihlašoval ke copyrightu v americké Knihovně Kongresu: v ojedinělých případech tam dokonce v notách vypsal i své improvizované sólo.
A tak je Robinsonovo album nejen přehlídkou napadnutých melodií a oslňující procházkou pestrým instrumentářem, ale především dalším příjemným setkáním se sólistou, který se poněkud vymyká běžným kategoriím.
Z českých luhů a hájů
Tuzemské album Novelty Concerto je záznam podstatných částí koncertního provedení repertoáru, který připravili Severočeská filharmonie Teplice s dirigentem Tomášem Koutníkem, jazzové trio Josefa Vejvody (1945) a houslista Pavel Šporcl (1973).
Je to autorský projekt Josefa Vejvody, jazzového bubeníka a syna tvůrce světového hitu Škoda lásky. Jde o další epizodu ze současného spojování jazzu s evropskou klasickou hudbou a zřejmě odpovídá skryté touze jisté části dnešního "symfonického" obecenstva po malé písňové formě, po přehledných melodiích, a třeba i po troše rytmického vzruchu.
Úvodní Novelty Concerto je klasický třídílný koncert pro sólové housle, symfonický orchestr a jazzové trio, které napomáhá k jeho rytmickému oživení. Šporcl strávil několik let v USA, jazzem ovlivněná rytmická hudba je mu blízká a jeho sólová linka nad symfonickým orchestrem zní jako jazzová improvizace.
Šestidílná suita The Celebration pro symfonický orchestr a jazzové trio připomíná autorovu letošní šedesátku a v šesti krátkých větách sleduje jeho životní dráhu. Sólisticky v ní vystupuje do popředí tenor a sopránsaxofon Štěpána Markoviče.
Ten je také hlavním sólistou třídílné suity Brazilian Pearl Jubilee pro saxofon, jazzové trio a symfonický orchestr, která přináší rytmický vzruch ve zvýšené míře včetně toho, že její třetí věta, Sambalegro, je novou verzí Vejvodovy skladby A-Go-Go, známé z čistě jazzových provedení.
Spojení sólového jazzově znějícího nástroje s prokomponovaným doprovodem není dnes neobvyklé; asi žádný autor však na tomto principu ještě nevybudoval program celovečerního koncertu. Vejvodovi se takový dialog daří jak v případě Pavla Šporcla, tak saxofonisty Štěpána Markoviče.
Nezáleží na tom, že Šporcl hraje převážně nakomponovaný part, kdežto Markovič převážně improvizuje: pro posluchače obé může být přesvědčivé. Symfonický orchestr místy zní téměř jako jazzový big band – převládají dechy a smyčce ustupují poněkud do pozadí.
I skutečnost, že jednotlivé věty se drží v rozsahu tří až čtyř minut, část posluchačů nejspíš vysloveně uvítá. S pozoruhodným elánem se na CD Novelty Concerto představuje nový tvar, v němž se spojuje muzikantsky přehledná tradice Vejvodova otce s rytmickou injekcí jazzu a důstojností symfonického rámce.
