Jeho hudba je tam – byť neoficiálně – zakázána, a každý pokus prolomit hráz naráží na odpor nemalé části veřejnosti.
Pocítil to i dirigent Daniel Barenboim, sám původem Žid, který se před několika lety pokusil v Jeruzalémě uvést na koncertě předehru k Tristanovi a Isoldě. Zatímco část publika tleskala, další mu hlasitě spílala.
Zdá se však, že určitý posun už nastává. Světové agentury zaznamenaly, že letos referuje o dění v Bayreuthu také izraelský novinář. Daniel Dagan pracuje pro list Jerusalem Post a pro izraelský rozhlas a televizi.
"Pokud vím, jsem první izraelský novinář, který pokrývá festival pro izraelská média," uvedl pro agenturu AFP.
Wagner, kterého si velice oblíbil Adolf Hitler, si vysloužil pověst zavilého antisemity. V době, kdy se jeho dílo stalo součástí nacistické propagandy, byl už sice dávno po smrti, nicméně jeho spisek Židovství v hudbě považují i největší "wagneriáni" přinejmenším za pošetilý.
Otázka je, zda právě od Wagnerových názorů vztahovat přímou linku k tragickým událostem dvacátého století, zda Wagner prostě nestojí vystaven na pranýři za mnoho jiných současníků.
Někteří izraelští hudebníci vidí problém paradoxně právě v kvalitách Wagnerovy hudby, v její silné citovosti.
"Nevěřím ve spojování hudby a rasismu. Pokud bychom na něco takového přistoupili, museli bychom přestat v Izraeli hrát třeba Chopina – to byl přece také zuřivý antisemita. Protože však Wagnerova hudba vyvolává tak hluboké emoce, cítím, že pokud bude rozrušovat kohokoli, kdo si ji spojuje s nacisty a holokaustem, neměla by se v Izraeli hrát veřejně. Kdo chce, může ji poslouchat v soukromí," uvedl na internetu houslista Jeruzalémského symfonického orchestru Nechama Rosler.
Složitost problému Wagner kontra Izrael si dobře uvědomuje i Zubin Mehta, proslulý dirigent Izraelské filharmonie. "Musíme počkat celou generaci, než se Wagner bude v Izraeli hrát," předpověděl.