"Co na mě tak civíš – ježiš jak já nesnáším ten tvůj blbej pohled!"
"Kdo na tebe civí – jakej pohled? Nebuď nechutnej! Ty si protivnej."
"Já sem protivnej? Já za to nemůžu, že sem tvoje matka pořád leze. Mně to prostě vadí, to je celý, vadí mi, jak šmíruje..."
"Prosim tě, nebuď trapnej. A neřvi na mě..."
Takhle na sebe ječí Sabina Remundová a Jiří Macháček.
Co se děje?
Je to zvukový výstup zahraný na mikrofon, který pomůže jako vzdálená kulisa při jiném záběru. Zvláštní pocit, slyšet nenávistné štěkání hodné páru zralého na rozvodovou poradnu a pozorovat, jak se herci na sebe přátelsky šklebí.
"Stop, stačí!" ozve se vzápětí ze strany, kde výjev sledovala režisérka Alice Nellis. Smíchy téměř mrtvá...
Režisérku mám jako dceru, říká Janžurová
Nellis, režisérka úspěšného Ene Bene, právě natáčí svůj druhý celovečerní film. Jeho pracovní název je Výlet. Scénář, který si napsala sama, vypráví stejně jako u Ene Bene o obyčejných rodinných situacích a vztazích. Triumfem Výletu je jeho obsazení: poprvé se před kamerou setkaly společně matka Iva Janžurová a její dvě dcery Theodora a Sabina Remundovy. Hrají – jak jinak – matku a dvě dcery.
"Neuměla jsem si představit, jak to bude fungovat v téhle trojité rodinné kombinaci," připouští Iva Janžurová, když se v teplém kabátě choulí na dřevěné lavici u hrnku s kávou. "Ale nezažila jsem zatím žádnou potíž. To, že mám dcery blízko, považuju spíš za výhodu. Bylo mi líto jediné věci – že si ukrojím kus letních prázdnin, které obvykle šetřím pro své blízké. Dokonce jsem přemýšlela, kdo jiný by mohl hrát mou roli, trochu jsem se rouhala. Ale s Alicí to už jinak nejde. Beru ji trošku jako dceru a těm člověk máloco odmítne."
Přestože má za sebou zkušenosti s Martinem Fričem, Jurajem Herzem či Václavem Vorlíčkem, důvěra mladých režisérů Ivu Janžurovou těší. "Zdá se mi, že mají bystřejší pohled na věci a lidi. Jejich zájem o mne i jejich pochvala mi vyloženě lichotí." V tu chvíli se za stěnou studia přestavuje s rachotem scéna a každou chvíli to vypadá, že se ateliér definitivně skácí. Jídelnou sem tam projde někdo ze štábu, nalije si kávu, popřípadě vyleze s mobilem na skok ven do nečasu.
Vzadu v herecké šatně usedá do křesílka Jiří Macháček, hvězda filmu Samotáři. "Moje filmová těhotná žena Ilona se synem Leonem odjíždí už v začátku filmu na jakýsi výlet. Což já, jako muž Vítek, nechápu. Celý další děj se věnuje tomuto výletu, zatímco já zůstávám doma. Takže divák, který přijde o pět minut později do kina, nemá šanci mě zhlédnout," říká herec. V barrandovských ateliérech je zima. "Z centrály jsme dostali ujištění, že se zatopilo a už zítra by teplo mělo dorazit skrz trubky až k nám," vysvětluje Macháček.
Bude se točit znovu. Záběr je osvícený
V ateliéru u maličkého monitoru zatím režisérka sleduje předchozí natočené scény, aby si připravila vstup Ivy Janžurové do bytu ve správném úhlu. Do toho přichází pracovník z produkce a zvěstuje nemilou zprávu: "Záběr s Theodorou je osvícenej - říkali v laborce... Prý to vzniklo u nás, při manipulaci s materiálem. Budeme to muset přetočit."
Alice Nellis zvedá obočí. "No to těžko. Na to ať zapomenou. To nám budou ještě asi vysvětlovat!" Obvyklá situace, kterou režiséři, a zejména producenti nenávidí a která se přesto téměř vždy přihodí. Většinou to znamená záběr znovu natočit. Do předsálí s improvizovanou jídelnou přichází Sabina Remundová. Hraje Ilonu, jednu z dcer, jejímž partnerem je Jiří Macháček a spolu mají malého syna Leona. Má za sebou proplakané dopoledne, jak jí to předepisoval scénář. Ve filmu cestuje s rodinou na Slovensko, odkud pocházel její otec, aby tam na přání babičky rozptýlili jeho popel.
"V tomhle filmu se zajímavě vyvíjí komunikace mezi rodinnými příslušníky," popisuje Sabina Remundová. "To téma působí intimně a prostě, ale jsou to vlastně ty nejdůležitější věci na světě. A určitě je spousta lidí moc dobře zná." S maminkou Ivou se jí hraje dobře, i když se zpočátku obávala, že se na ni bude dívat moc mateřsky. Později přiznává, že jedna potíž ji přece jen zaskočila – záda. Tři dny se nemohla pohnout, když se na ní projevily napětí a únava z celodenních natáčení.
Přestávka, čas na oběd. Štáb i herci se trousí ven k okénku přistaveného karavanu s jídlem. Krůtí rolka s bramborem nebo ražniči, ovocný salát, drobný zákusek – vyberte si. Všichni se rozsazují na dřevěné lavice k dlouhému stolu. Kdo se nevejde ke stolům, sedá si různě v ateliéru – na kulisy, na krabice nebo přímo na zem. O nějakém požitkářství nemůže být ani řeč – svižná konzumace a zase zpátky do práce.
Chci tenhle detail!
Schyluje se ke scéně v babiččině kuchyni, kde se sejde u stolu celá herecká sestava: Iva Janžurová, Sabina, Theodora, Igor Bareš, Jiří Macháček, Naďa Kotršová hrající babičku a malý Jakub Chrbolka alias Leon. Režisérka vybízí herce k cvičnému zopakování následujících replik.
"Alice má jeden hezký talent kromě těch dalších," zamýšlí se Iva Janžurová. "Když zjistí, že jste třikrát nezahrála něco přesně podle její představy, neničí vás tím, že to nejde, neláme nic přes koleno. Prostě řekne – pěkná byla, bereme. Třeba šetří materiálem, já nevím, ale každopádně je to příjemné." Ale když jde o důležitý detail, umí si Alice Nellis postavit hlavu.
Následující záběr se bude točit v kuchyni. Režisérka má jasnou představu, jak jej nastartovat – detailním pohledem na oranžový dort, v němž jsou pod želatinou zality drobné kuličky jeřabin. Kamera se bude vzdalovat nahoru. Jenže objektiv, který je na kameře, na tento manévr nestačí, je nutný jiný s větším rozlišením. A ten, jak to vypadá, široko daleko v ateliérech není. Ale detail dortu režisérka chce. Vysílá se auto, které má objektiv přivézt. Nastává dlouhé čekání. Malý Jakub Chrbolka se nudí čím dál zběsileji. Lítá po ateliéru, hlučí a zlobí.
Režisérka zatím sedí u velkého stolu s dortem a spoustou dalších dobrot, které snesli členové štábu. "Ještě přidejte kousek sýra a okurky pro těhotnou Sábu a taky zbytky pomazánky, prostě všechno, co tak obvykle babičky doma mívají a nutí svým rodinným příslušníkům k jídlu," diriguje. Kolem se míhá spousta lidí, kteří stále něco nosí sem a tam, přeskupují kulisy a zuřivě do čehosi buší podle představy architekta.
"Inspirovala jsem se u Williama Faulknera," vysvětluje režisérka zrod svého filmu. "V jedné knize vypráví příběh rodiny, o jejíchž členech a vztazích se vlastně dozvídáme až díky cestě, na kterou jsou vrhnuti a na níž se vyjevují jednotlivé povahy. A taky minulost, kterou – jak se ukazuje – je ještě potřeba řešit. Přišlo mi to jako hezký způsob, jak ukázat určité lidské povahy a vztahy. O osm let později jsem si na tenhle vypravěčský moment vzpomněla, a tak vznikl Výlet."
Geislerová a Hádek
Rozježděný blátivý prostor mezi polem a srázem do potoka vypadá jako náročný úsek jedné z etap automobilové rallye. I několik slušně zabahněných aut tady je. Lidé potácející se tou slotou kolem sebe zvrhle cákají ještě víc bahna - a to nejen na zem, nýbrž i na své svršky. Tým režisérky Nellis se přesunul z ateliérů do exteriéru a natáčí kousek od Jílového za Prahou scénu zapadlé škodovky, které pomáhá z bláta právě naše rodinka z filmového příběhu. Osádkou potrefeného vozu není nikdo jiný než Aňa Geislerová a Kryštof Hádek, dvě mladé hvězdy českého filmu. Oba sedí ve voze a čekají na pokyn od režisérky.
"Takhle tady, my svěrákovské hvězdy, podporujeme český film," ironizuje Aňa Geislerová fakt, že přijali minirole ve Výletu. Objeví se jen na chvíli - ve scéně záchranné akce jejich zapadlého auta. "Trochu se bojíme, abychom nezastínili ostatní partu, co tu dře celé měsíce... Ovšem můj jediný výkon spočívá v tom, že nadávám," uklidňuje se Aňa. "Já zas koupil tuhle škodovku za čtyři a půl. A samozřejmě ji věnuju filmu, aby bylo v čem točit," tvrdí Kryštof a žertem dodává: "Ale navíc musím túrovat auto a popojíždět v blátě. Asi bych měl dostávat příplatky za kaskadérské kousky..."
Přichází kdosi ze štábu a obhlíží vůz. "Cákni tam ještě něco, ať to nevypadá tak suchý..." Vzápětí už další člen štábu "nahazuje" blátem z kyblíku nárazník a blatníky vozu. "Nasedat! Připraveni?" volá režisérka. "Tak začneme. Hrome, kde mám vysílačku?" Chvilka hledání, teprve pak se může jet zkouška. "Jako akce!" bouří Nellis.
Škodovka v blátě řízená Kryštofem Hádkem se má rozjet. Auto se však navzdory řvoucímu motoru ani nepohne. Aňa pomáhá na předním sedadle kýváním těla dopředu, ale se škodovkou to ani nehne. "Stop!" volá režisérka. Je potřeba autu pomoci. Sbíhá se pár ochotných mužů a podkládají kola větvemi a malými kmínky. Další pokus. Řidič túruje motor na plné obrátky... a náhle ticho. "Mně to chcíplo," sděluje celkem zbytečně Kryštof Hádek. Za volant usedá jiný řidič. Popojede trochu dopředu, pak vrací volant Kryštofovi a napotřetí se přece jen škodovka rozjede ke kameře. Ze štábu se ozývá aplaus.
Víš, kdo byl Herodes, chlapečku?
Na blátě se stále potácí hlavní hrdinové filmu - Iva Janžurová, Theodora a Sabina Remundovy, Igor Bareš a samozřejmě malý Jakub Chrbolka. Popochází mezi nimi kostymérka se zvláštní pokrývkou hlavy - hadrovým psíkem, filmovou hračkou malého Jakuba. Připravuje se jiná scéna, a to kolem rodinných aut. Opět je na řadě kyblíkové bahno, tentokrát je třeba pocákat wartburg a renaulta. Neujde tomu ani Igor Bareš, který bude v následujícím záběru přecházet od jednoho auta k druhému.
Iva Janžurová postává v blátě, Theodora na bobku trochu stranou, kousek dál si hladí své bříško v zelenkavých šatičkách Sabina. Všechny jsou už patřičně "upravené", ještě se musí ze svetru vysvléknout malý Jakub, aby mohl hrát. Ten však zlobí. "Hele, Kubo, slyšel už jsi o tom královi, co se jmenoval Herodes a jedl malý děti?" praví opodál varovným hlasem kdosi ze štábu. Kubu zastaví Herodes jen na vteřinu, za chvíli poskakuje nanovo. Naštěstí už je přebytečných svršků zbaven a odvlečen k autu před kameru. Pár zkoušek a jede se naostro.
Po natáčení přijde na řadu ještě spousta věcí - střižna, ruchy a postsynchrony, hudba, barevné vyrovnání kopií, reklamní kampaň a konečně premiéra.
Cesta za divákem je dlouhá.
|
Profesní slovníček |
|
Kopr - kontrolní projekce |
 Filmový štáb v akci. Režisérka Alice Nellis sedí druhá zleva. |
 Aňa Geislerová a Kryštof Hádek. Bláta si obě "svěrákovské hvězdy" užily dosyta. |
