Ptákovinu vydal v roce 1969 časopis Divadlo, ve stejném roce měla premiéru v Liberci a oběhla několik scén. V Praze se hrála jen v Divadle Na zábradlí v režii Václava Hudečka. To bylo její poslední uvedení.
Nešlo jen o nástup normalizace, v níž by Ptákovina stěží mohla na scéně existovat. Tato hra, stejně jako Kunderova dramatická prvotina Majitelé klíčů, totiž donedávna patřila k té části díla, na kterou autor zanevřel a zakázal ji provozovat i dále vydávat.
Ředitel agentury Dilia Jiří Srstka však Kunderu přesvědčil, že Ptákovina je v „klatbě“ neprávem. Po dlouhém vyjednávání spisovatel hru uvolnil - ale výhradně pro Činoherní klub, kde text musí režírovat Ladislav Smoček.
Ten již zahájil přípravy: premiéra by měla být v březnu nebo dubnu, přesné datum ještě stanoveno není. V hlavních rolích se objeví Ondřej Vetchý a Jaromír Dulava.
Ptákovina nese zřetelné znaky doby. Je protirežimní satirou, alegorií na nejrůznější podoby fízlování, zneužívání a opájení se mocí. Východiskem je necudný piktogram - kosočtverec, který se objeví na školní tabuli.
Škola zahájí vyšetřování, nevinný žák je krutě potrestán. Tím vše nekončí, nemravný obrázek rozjede mašinerii podrazů, špiclování a vydírání. Text nešetří černým humorem: u tabule například musí držet žáci stráž, aby důkaz nikdo nesmazal.
Podle ředitele Činoherního klubu Vladimíra Procházky čas hru nepoznamenal. „V době jejího vzniku v ní jistě publikum vidělo hlavně politikum, ale dnešníma očima v ní čteme spíš cosi blízkého Laclosovým Nebezpečným vztahům - žárlivost, lásku, vášeň, krutost,“ říká.
