Dílo je výsledkem celoživotního bádání autora, který je profesorem Harvardovy univerzity a ředitelem Bachova archivu v Lipsku. Obsahuje mnoho objevných závěrů. Nejen prostřednictvím Wolffova textu, ale i dobových vyobrazení a citátů i úryvků korespondence slavného skladatele a jeho notových záznamů přenáší čtenáře do hudbě přejícího německého baroka.
Johann Sebastian Bach (1685 až 1750) po sobě nezanechal žádné autobiografické záznamy. O to významnější je, že místo dohadů a legend, které byly snad proto s jeho jménem spojovány, je nyní k dispozici příběh reálného člověka a jeho rodiny v konkrétním období evropského kulturního vývoje.
Bach byl uměleckou osobností, která i přesto, že byla uzavřena v hranicích své země, svým významem přesáhla svou dobu a dodnes zůstává mezi tvůrci jedinečným zjevem. Už ve své době byl srovnáván s fyzikem Isaakem Newtonem, fenoménem přírodních věd. Wolffův text je možné číst jako životopisný román, ale je možné ho využívat také jako nepřeberný zdroj faktů.
Johann Sebastian Bach s rodinou
Muzikolog Wolff (1940) se narodil v Německu, ale od roku 1976 působí jako řádný profesor hudebních věd na Harvardově univerzitě. Ještě předtím učil dějiny hudby na univerzitách v Erlangenu, Torontu a New Yorku. Je autorem mnoha publikací o hudbě 15. až 20. století, zvláště o Bachovi a Mozartovi. V roce 2001 mu byl propůjčen Velký záslužný kříž Spolkové republiky Německo.
