Při poslechu massachusettského rodáka Franka Moreyho nemohou alespoň průměrně znalého hudebního fanouška nenapadnout jména tří velkých hlasů 20. století: Howlin´ Wolfa, Toma Waitse a Captaina Beefhearta. Podobný chraplák, ale zároveň podobná výrazová šíře, v níž jej dokáže uplatnit, staví Franka Moreyho – jakkoli zatím méně známého než jeho předchůdci – do stejné řady.
Nejde ale jen o návaznost hlasovou. Moreyho písně jsou podobně temné a hrubé jako Wolfovy, mají malebnou hospodskou náladu jako Waitsovy a často stejně nevyzpytatelnou stavbu a nadhled jako Beefheartovy.
Morey ale není "čistý" a už vůbec ne konzervativní bluesman, kromě jmenovaných bychom mezi jeho další potenciální učitele mohli počítat třeba i Boba Dylana či Leonarda Cohena. Hudba, kterou v rámci svého výtečně sehraného tria (bicí, kontrabas, Morey sám hraje na kytaru a harmoniku) přiváží, je originální ve svém výrazu, nebývale dynamická a hluboce zakořeněná v klasických amerických žánrech v čele právě s blues.
Morey se pohybuje na massachusettské klubové scéně od devadesátých let. Jeho první album Father John´s Medicine vyšlo v roce 2000, následovalo Cold In Hand. V roce 2002 podepsal Morey smlouvu s producentem Bobem Koesterem a pod jeho proslulou značkou Delmark vydal své třetí album The Delmark Session. Jeho zatím posledním albem je Made In USA z roku 2007. Téhož roku se také Frank Morey objevil poprvé v ČR: sklidil úspěch svým vystoupením v rámci 12. ročníku mezinárodního festivalu Blues Alive v Šumperku.
