Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V Brně se leskne uhrančivá krása skla

  3:00aktualizováno  3:00
Téměř celé přízemí Uměleckoprůmyslového muzea v Brně náleží až do začátku ledna českému a slovenskému sklu vzniklému po roce 1945 v zahraničí.

Petr Sís: Mozaika pro newyorské metro 2005 - Petr Sís: Mozaika pro newyorské metro 2005. Pohled na část mozaiky u výstupu na 86. ulici | foto: Archiv Labyrint, David Stansbury, Moravská galerie v Brně

České sklo se dlouhodobě těší neutuchajícímu zájmu. Už roku 1878 Edmund Schebek, jeden z prvních badatelů, kteří se zabývali místní sklářskou produkcí, napsal: "Nic nerozšířilo jméno Bohemie tak dalece ve světě jako její sklo." A zdá se, že tento výrok neztratil nic na své platnosti ani po konci druhé světové války, která je pomyslným časovým ohraničením této výstavy.

Sklářští mistři a výtvarníci odcházeli z tehdejšího Československa v několika migračních vlnách: nejsilnější, způsobené politickými událostmi, přišly roku 1948 a 1968. Ale někteří skláři opouštěli zemi i z jiných důvodů: lákalo je dobrodružství v cizině, manželství s vytouženým partnerem - nebo se prostě navrátili do svých domovů, odkud přišli do Československa studovat.

V duchu české tradice
Výstava překvapivě neprezentuje pouze umělce, kteří se v Čechách či na Slovensku narodili, ale i autory, již prošli místními sklářskými školami, v nichž si osvojili specifický styl výtvarného vyjadřování a profesionální přístup k práci se sklem. Právem mezi ně náleží Bulhar Latchezar Boyadjiev, Chorvat Jeronim Tišljar či britská umělkyně Angela Thwaites, kteří dodnes zůstali v přímém pracovním kontaktu s českými sklárnami.

Největší váha při výběru byla naopak položena na akcentování sklářských koncepcí vycházejících z duchovního a kulturního klimatu našeho regionu. Proto nejsou v expozici zahrnuty osobnosti současného sklářského umění, jež se sice v Československu narodily, ale opustily je s rodiči ještě jako malé děti. Vzdělání v oboru získaly za hranicemi své rodné země, a byly tak ovlivněny zcela jinou výtvarnou i sklářskou tradicí.

Brněnská výstava je jedinečná v tom, že se na rozdíl od předchozích expozic mapujících české sklo doma soustředí na doposud opomíjenou tvorbu českých a slovenských sklářských výtvarníků, kteří dobrovolně či nedobrovolně opustili vlast a šířili dobrou pověst této disciplíny v cizině.

Někteří z nich, jako Stanislav Meliš, Ján Zoričák nebo Miroslava Svobodová-Wyckmans, naprosto zásadně ovlivnili vývoj sklářského umění v zemích, kam emigrovali.

Uspěl u protinožců
Stanislav Meliš (1947) se narodil na Slovensku, kde se vyučil sklářskému řemeslu. Ve studiu pokračoval v Čechách, odkud roku 1968 emigroval do Austrálie. Jako sklář se zde zprvu nemohl uplatnit, odmítali ho jako "příliš vzdělaného". Vystřídal řadu zaměstnání, nějaký čas pobýval v komunitě květinových dětí. Obrat nastal po setkání s jedním švédským umělcem, jenž vedl sklářskou huť v továrně na džem v jihoaustralském Adelaidu.

Meliš se brzy stal vedoucím této dílny a začal také vyučovat sklářskému umění na místní vysoké škole. Na výstavě jsou představeny jeho pestrobarevné oblé objekty nazvané Mořské lastury, které vznikaly technikou foukání z volné ruky a pocházejí z tohoto období jeho tvorby. Autorovy práce zpočátku uváděly místní obyvatele do rozpaků, poněvadž nebyli uvyklí na skleněné neužitkové volné předměty.

V 80. letech zbrzdila pak jeho uměleckou kariéru vážná choroba a rodinná tragédie, během níž přišel o celou svou soukromou dílnu. Meliš, který se dnes již opět těší plnému zdraví, významně ovlivnil především jako učitel studiové sklářství v Austrálii a nemalou měrou přispěl k přijetí individuální volné sklářské tvorby místní veřejností.

Sklářský rytíř
Ze Slovenska pochází také Ján Zoričák (1944), jeden z nejuznávanějších autorů současné sklářské tvorby ve světě vůbec. Studoval v Čechách, na sklářské odborné škole v Železném Brodě a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze se setkal s naším předním sklářským výtvarníkem Stanislavem Libenským. Ještě jako student představil své práce na Světové výstavě Expo 1967 v Montrealu. Na konci 60. let se podílel na novátorském programu takzvané prizmatické skleněné plastiky, jejíž představitelé byli nazýváni "kostičkáři" nebo také "bloková četa".

V roce 1970 se přestěhoval do Francie za svou manželkou Catherine, jež se později pod jeho vlivem stala sama sklářskou umělkyní. Prvních deset let v emigraci bylo pro autora velmi těžkých. Neexistovalo tam tehdy hnutí uměleckého individuálního skla, chyběli sběratelé a také podpora širší veřejnosti. Počátkem 80. let dostal Zoričák od tamních úřadů možnost obrodit moderní studiové sklo v zemi.

Dal impulz k založení prvního francouzského muzea a sklářského centra současného skla v Sars Poteries, jež bylo roku 1982 otevřeno spolu s prvním sympoziem uměleckého skla ve Francii. Francouzská vláda ho posléze ocenila titulem Rytíř Řádu umění a literatury. Na výstavě můžeme vedle autorových geometricky přesných prizmatických objektů spatřit také jeho absolventskou práci Vejce či jeho oblé plastiky nazvané Okno života nebo Vstup do života, které v sobě nesou silný erotický náboj.

Mezi další významné představené umělecké skláře patří například Jan Adam, který stejně jako Pavel Molnár působil v Německu, Vladimíra Klumparová tvořící v 80. a 90. letech v USA a Miroslava Svobodová-Wyckmans, jež založila některá odvětví umělecké sklářské tvorby v Belgii. Výstava předvádí pětasedmdesát unikátních sklářských děl doslova z celého světa - kromě dekorativního či užitkového skla také skleněné objekty, plastiky, mozaiky a vitráže vyrobené nejrůznějšími sklářskými technikami a technologiemi.

Exponáty nejsou uzavřené ve vitrínách, nýbrž volně rozmístěné na podstavcích. Divák si je proto může detailně prohlédnout ze všech stran, obcházet jako sochařské výtvory nebo se k nim přiblížit až na vzdálenost několika málo centimetrů. Škoda jen, že v expozici nejsou u autorů na rozdíl od doprovodného katalogu uvedeny jejich osudy. Ty jsou často nevšedními příběhy lidí, kteří svůj život zasvětili uhrančivě chladné kráse skla, jež je hlavním námětem této výstavy.

České a slovenské sklo v exilu
Moravská galerie v Brně, Uměleckoprůmyslové muzeum, Husova 14, autorka výstavy Sylva Petrová. Výstava trvá do 6. ledna 2008, www.moravska-galerie.cz
Hodnocení MF DNES: 80 %

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Luba Bakičová
OBRAZEM: Křehká síla skla jde do aukce. Oslňuje a hraje barvami

Od začátku října návštěvníky pražského Tančícího domu oslňují sklářské poklady vystavované v rámci třetího ročníku Křehké síly skla. Už tento čtvrtek jdou díla...  celý článek

Z výstava Manifesto Juliana Rosefeldta
OBRAZEM: Za výstavu Manifesto by si Blanchettová zasloužila třetího Oscara

Australská herečka a držitelka dvou Oscarů Cate Blanchettová už dlouho nemusí nikoho přesvědčovat o svém hereckém talentu. Nová výstava Manifesto v Národní...  celý článek

Krištof Kintera, We All Want to Be Cleaned, 2017
OBRAZEM: Rudolfinum slaví stou výstavu. Otevírá ji Krištof Kintera

Krištof Kintera se veřejnosti vepsal do paměti pomníkem věnovaným sebevrahům pod Nuselským mostem. Nyní výrazný český umělec otevírá svým dílem jubilejní stou...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.