Nakladatelství Argo vydá Vermese za šest týdnů, 16. října se autor zúčastní i premiéry Listování v Minoru, o den později bude mít autogramiádu.
Co všechny tak nadchlo? Vermes napsal příběh Adolfa Hitlera, který v roce 1945 nezemřel vlastní rukou, jen usnul záhadným spánkem. A probral se o šestašedesát let později kdesi u Berlína, v míru, bez svých věrných i bez Evy Braunové. Lidé ho ze soucitu nechávají přespávat v opuštěném stánku s novinami, považují ho totiž za psychicky vyšinutého komika, který si na vůdce jen hraje. Jenomže: přijede televize, video se objeví na YouTube a vůdce má rázem zase obrovskou popularitu. A rozhodne se vstoupit do politiky, jeho hlavním předvolebním tématem jsou psí hromádky v ulicích.
Vermes vše popisuje v ich-formě pohledem Hitlera, o to je kniha působivější. V neposlední řadě se vydařila i originální obálka, jejíž nápad většina překladů přebírá - je pojatá jako vůdcův obličej s názvem knihy místo knírku. Německo má za sebou několik etap vyrovnávání se s minulostí. Vermes umožnil poválečné generaci, která stále cítí vinu za to, jaká zvěrstva se odehrávala v nacistické třetí říši, najít způsob, jak se jejímu vůdci vysmát. I proto měl román Už je tady zase úspěch jak u čtenářů, tak u recenzentů.
Žádný intelektuál
"Na jedné straně je to až k popukání komická kniha, protože autor dokonale vystihl Hitlerův žargon. Na druhou stranu vám však brzy zmrzne úsměv na tváři," napsal recenzent Sternu. Ne všichni však román Už je tady zase přijali s nadšením, podle jeho odpůrců jde o nemístné žerty na vrub krvavé minulosti. Autor však vítá i negativní ohlasy s tím, že diskuse je lepší než mlčení. Ne každé zlo je navíc podle něj zlem rozpoznatelným hned na první pohled, často se maskuje dobrem nebo vtipem.
Vermes přitom musel detailně prostudovat Hitlerovy projevy, aby trefil jeho rétoriku, četl detailně i Mein Kampf. "Nebyl to žádný intelektuál," stěžoval si pak na úroveň knihy.
