Výstava v Galerii Emila Filly přináší díla několika českých i zahraničních autorů a volně navazuje na předcházející mezinárodní projekty Public District (1999) a Public Dreams (2003). Jejich společným záměrem je snaha přiblížit lokální, historická, sociální, ekologická i kulturní specifika Ústeckého kraje.
Víc než gesto
V díle Jiřího Černického se vracíme do 90. let 20. století, kdy se autor snažil vytvořit Největší grafiku na světě prostřednictvím otisků velkorypadla do obrovských archů papíru.
Nebylo to pouhé umělecké gesto. Vznikla dokonalá vizualizace téměř fyzických tíživých pocitů obyvatel v okolí chabařovického dolu, neúprosně požírajícího krajinu, ve které tito lidé žili.
Nový public-artový projekt pro veřejné prostory ústeckých Předlic, který vytvořila dvojice grafiků Pavel Frič a Lukáš Müller, se vztahuje k podobným tématům.
Snaží se angažovaně a umělecky kultivovaně říct, že prolomení těžebních limitů v severních Čechách už není jenom politicko-ekonomickou, ale především ekologicko-etickou volbou. V kontextu ke staršímu Černického dílu tak jejich grafická mozaika navozuje tísnivé pocity industriální deziluze tohoto kraje.
Mnohem pozitivněji vyznívají projekty berlínské architektonické skupiny Raumlabor. Pracují s možností vytvářet dočasné i přenosné nafukovací stavby, které ve své podstatě naplňují vlastní funkci, ale eliminují přitom standardní ekonomické i prostorové problémy.
Moment společného sdílení těchto improvizovaných koncertních a relaxačních prostorů je zesílen vizuální elegancí minimalistických buněk objevujících se v urbánních prostorech. Skupina rovněž nabízí divákům možnost podílet se tvůrčím způsobem na jejích projektech. Podle pečlivě navrženého návodu si tak diváci můžou sestavit dřevěné křeslo přímo v galerii a odvézt si je domů.
Totalita není zboží
Projekt demonstrace související s pádem komunismu v bývalé NDR vyznívá jako nadčasový gag – německá umělecká skupina Reinigunsgesellschaft uchopila demonstraci jako ready made a přenesla ji do amerického Columbusu.
Téměř komický zmatek kolemjdoucích Američanů, kteří nebyli nikdy konfrontováni s totalitním režimem, je zachycen na videozáznamu. Je zřetelné, že fenomén kolektivního vědomí a lokální historie nelze jednoduše zabalit a převézt za oceán jako zboží.
Obrovská červená ptačí klec nizozemského umělce Lucasa Lengleta byla původně určena do veřejného prostoru na berlínském náměstí Rosy Luxemburgové. Živí ptáci jako symbol svobody jsou zde ostře konfrontováni s klecí jako s formou zpodobnění osobního útlaku a nucené existence v hermeticky uzavřeném prostoru vyšších vládních systémů.
Zatímco ve svém původním prostředí voliéra nevyvolávala tak negativní pocity a lidé dokonce s láskou chodili andulky krmit, v galerii se najednou otevírá prostor pro mnohem pochmurnější čtení všech politických i historických významů.
Projekt City Dreamers je ušitý na míru místního industriálního prostředí, kde kolektivní paměť silně poznamenaly procesy historického vykořenění obyvatel. Otevírá se tu prostor pro vznik uměleckých intervencí do městských celků, vznik veřejných prezentací a vysoce komunikativních i živých uměleckých forem, které zpytují, narušují i ozvláštňují atmosféru místa.
Různí autoři: City Dreamers
Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem
Kurátoři Michal a Zdena Kolečkovi, do 2. dubna
HODNOCENÍ MF DNES 80%
