Rozluštěna tak možná byla záhada, která vzrušovala milovníky výtvarného umění po celá staletí. Asi je ale nikdy nenapadlo úsměv Mony Lisy analyzovat s matematickou přesností.
Vědci z Amsterodamské univerzity zjistili, že slavná Gioconda se směje převážně zvesela, a vypočítali taky ony ozvláštňující příměsi jejího úsměvu, informuje britský vědecký časopis New Scientist.
Emoční analýza odhalila, že do tváře Mony Lisy se vloudilo devět procent nelibosti, šest procent strachu a ještě zbylo na dvě procenta hněvu.
Vědci ke svému výpočtu použili počítačový program na rozpoznávání emocí. Software vytvořili ve spolupráci s kolegy z Illinoiské univerzity v USA. Prý dokáže odečítat z obličeje šest základních pocitů podle míry vyšpulení rtů a záhybů kůže kolem očí.
Tajemným úsměvem Mony Lisy se v minulosti zabývala nejedna vědecká kapacita. Francouzský historik Jules Michelet před více než sto lety ve tváři krásky na obraze spatřil něco jako "hypnotizující zlomyslnost".
Mnozí kunsthistorici se domnívají, že k rozporným interpretacím úsměvu přispěla zvláštní technika malby renesančního mistra, který často používal průsvitné barvy, jimiž některá místa několikrát přemalovával. Tím prý postavu obestřel jakousi záhadnou aurou.
Loni zjistili vědci z Institutu Smitha Kettlewella v San Francisku s pomocí pokusných osob, jimž zakrývali jednotlivé části obličeje Giocondy, že mámivou moc obrazu obstarávají pouze dvě partie obličeje dámy z obrazu - její rty a okolí očí. Samotné oči - ačkoli jsou často nazývány okny do duše - se prý na pocitovém působení obličeje nijak nepodílejí.
Je otázkou, zda nová nizozemská analýza skutečně učiní přítrž nekonečným debatám kolem zneklidňujícího úsměvu. Pro Louvre je dílo trvalou atrakcí. Tisíce turistů z celého světa denně předstupují před zřejmě nejslavnější obraz, aby si záhadu úsměvu Mony Lisy rozluštili sami pro sebe.
