RECENZE: O Stropnického nejde. Proklatcům sluší neotesanost s nadsázkou

Odhlédneme-li od pozornosti, kterou způsobilo angažování bývalého politika Matěje Stropnického do inscenace pojednávající o nejvášnivějším homosexuálním vztahu v dějinách literatury, zůstane před námi divadlo, které stojí za pozornost.

Hlavní výhrou Úplného zatmění spolku SpoluHra v pražské La Fabrice totiž není Stropnický (který mimochodem odehrál svůj part civilně, s vědomím, na co má). Je jí účast mladého režiséra Jakuba Čermáka, který se dosud realizoval především na alternativní scéně. Kdo zná Čermákovy inscenace 120 dní Sodomy či Naši furianti, tuší, do čeho jde, ale i tak režisér ve své verzi Hamptonova dramatu leckoho překvapí množstvím nápadů a nesmlouvavým vizuálním stylem.

Postmoderní mix kostýmů, několik málo bizarních rekvizit, výrazné barvy v podání autorky výpravy Martiny Zwyrtek. Režisér Čermák ani při vstupu na větší scénu neslevil ze své exprese a dal širšímu publiku ochutnat atraktivní neotesanost své domovské Venuše ve Švehlovce. Destruktivní vztah mezi dvěma prokletými básníky podává od začátku přímočaře. Umí šokovat, ale nezapomíná na potřebnou dávku nadsázky. 

Verlainova manželka Matylda (Sandra Nováková) neustále stříká osvěžovačem, aby zakryla zatuchlost svazku s nespokojeným poetou, mefistofelský Rimbaud (opět vynikající Daniel Krejčík) se při první recitaci představuje jako „DJ Rainbow“ a peskuje Matyldu za neveganské menu. Život nesourodé trojice navíc neustále narušuje zneklidňující motiv na strop bušícího tchána. 

Úplné zatmění

80 %

SpoluHra (La Fabrika)

premiéra 23. ledna 2019

režie: Jakub Čermák

hrají: Matěj Stropnický, Daniel Krejčík, Sandra Nováková

Sílu úvodnímu střetu dodává vizuální složka využívající nejen velkoformátové projekce, ale i intimitu mobilního telefonu. Na zrnící televizní obrazovce se pak jako němá smyčka neustále opakuje motiv recitujícího Verlaina, upomínající na jeho zašlou básnickou břitkost.

Druhá polovina, znázorňující krizi „prokletého vztahu“, už od takové přehlídky nápadů ustupuje, což trochu odkrývá jistou šablonovitost Hamptonovy předlohy. Úplné zatmění se však v jakémkoli zpracování může opřít o vděčné téma prokletých básníků a jejich výtečné verše. A v La Fabrice dodali nadčasovému motivu lákavý obal.