Unikátní kolekce grafika Jamese Ensora

Vizionář moderny, tak bývá označován Belgičan James Ensor, umělec přinejmenším evropského významu. Ensorovo grafické dílo nyní představuje olomoucké Muzeum umění, které expozici připravilo spolu s chebskou Galerií výtvarného umění. Cenná kolekce do Česka doputovala z Německa a v hanácké metropoli bude k vidění do začátku října.

James Ensor: Pláže v Ostende (1899). | foto: Repro: Katalog

Renesanční záběr
Ensor, narozený roku 1860 v Ostende, je počítán mezi nejpřednější symbolisty. Stejně jako tvorba Edvarda Muncha, i práce Jamese Ensora předjímají expresionistické tendence evropského malířství v době před první světovou válkou. „Ensorovo dílo výrazně ovlivnilo umělce dvacátého století, expresionisté se inspirují jeho barevností a kompozicí, surrealisté zase obdivují Ensorovu fantazii,“ vypočítává Michal Soukup, kurátor olomouckého Muzea umění.

Ensor byl tvůrce renesanční: mezi jiným svedl zkomponovat balet a navrhl k němu kostýmy i scénu - a tento kus pak uvedla antverpská opera. Hlavními vyjadřovacími prostředky však byly obrazy a po necelá dvě desetiletí také grafiky. Grafickou část autorova díla téměř v úplnosti představuje právě stávající výstava James Ensor - Vizionář moderny. Mezi roky 1886-1904 vytvořil 132 leptů a několik litografií. Takřka všechny tyto práce se podařilo získat belgickému sběrateli Gerardu Loobuyckovi z Ostende; bezmála celá jeho kolekce je nyní k vidění v Olomouci.

Rozhovor s majitelem Ensorovy sbírky Gerardem J. Loobuyckem

„Je mi 26 let. Namaloval jsem obrazy Lampář, Pojídačka ústřic, Měšťanský salon, Děti při toaletě, masky a portréty. Namaloval jsem Kristovu svatozář a obraz světelných krajinných nálad; namaloval jsem také lidi z Ostende a jejich tváře. Nejsem spokojený. Pronásledují mne myšlenky, zda má smysl žít dál. Znepokojuje mne pomíjivost 'materie' malířství. Z křehkosti malířství mne jímá úzkost. Ubohé malířství vydané napospas neobratnosti restaurátora a nedokonalostem a zkreslením reprodukce. Ano, chtěl bych ještě dlouho promlouvat k lidem zítřka. Chci žít dál, a proto uvažuji o trvanlivosti měděných desek, neměnnosti tuše a o jednoduché rozmnožovací technice; jako dobrý výrazový prostředek uznávám lept,“ svěřil rozhodnutí věnovat se grafice svým poznámkám malíř.

Sám s maskami
Neuzavíral se žádným možnostem. Jednou tvořil v pořadí kresba - grafika - obraz, jindy namaloval obraz a stejné téma zpracoval později graficky. To je případ i jeho nejslavnějšího obrazu Kristův vjezd do Bruselu, který později pojal i jako grafiku (v Olomouci nechybí). Ensorovy grafiky jsou výjimečné i tím, že s nimi dál pracoval, mimo jiné je koloroval.

Na vystavených fotografiích z pozdějšího věku přitom Ensor s mírným bříškem a s bílými vousy působí jako zasloužilý univerzitní profesor. Nazývali ho také malířem masek - to proto, že jeho matka vedla obchod se suvenýry, kde prodávala i orientální masky. Jejich tušený fantazijní svět malého Jamese ovlivnil na celý život. Masky maloval, s maskami žil. „Štván pronásledovateli, uzavřel jsem se v osamělém světě, kde trůní masky plné násilí a třpytu,“ povzdechl si v roce 1932.

Stejně jako s maskami se konfrontoval se smrtí; v jeho tvorbě je velmi často zastoupen motiv kostlivců. Celý oddíl výstavy pak tvoří grafiky zachycující tváře města. Ensor bývá považován za ateistu, ale jak připomínají znalci jeho díla, znovu a znovu se zabýval biblickými motivy.

James Ensor zemřel v roce 1949 v Ostende. V druhé půli života se dočkal uznání - jeho lepty zakoupily přední evropské galerie. V roce 1929 mu v Bruselu uspořádali velkou retrospektivu a belgický král mu udělil titul barona. Během života se setkal s osobnostmi, jako byl Kandinskij nebo Einstein.

Olomoucký kurátor Michal Soukup nicméně soudí, že James Ensor zůstává v Česku „neznámý a nepoznaný“. Podle Soukupa je v tuzemsku Ensor zastoupen pravděpodobně jen ve dvou sbírkách - po jednom obrazu mají v Národní galerii a v Galerii výtvarného umění v Ostravě. K lepšímu poznání může přispět olomoucká výstava, k níž také vyšel rozsáhlý katalog.