Umělci vystavují své diplomky

Budoucí a jednoho dne možná známí a slavní umělci se v současné době prezentují svými závěrečnými školními pracemi ve víře, že je čeká ta úspěšnější varianta osudu.

Výstavy diplomních prací dvou pražských uměleckých škol - Vysoké školy uměleckoprůmyslové a Akademie výtvarných umění - v reprezentativní podobě se staly již tradicí. Zatímco umprumka byla vždycky v pozadí - ve smyslu místa expozice, letos se dostala až na Pražský hrad do Míčovny.

Akademie ji však přesto trumfuje: práce svých absolventů vystavuje v nově rekonstruované Moderní galerii ve Stromovce (jinak druhé budově školy, která je veřejnosti přístupná jen v době této přehlídky). Dá se říci, že tato rekonstrukce za více než 200 milionů korun (Jiran, Kohout) výrazně zastínila studentské práce samé.

Můžeme říci, že závěrečné práce studentů VŠUP, jejichž mottem je nejdivočejší jízda roku (ilustrováno společným „logem“ mnoha pivních čárek), žádný mimořádný objev nepřinášejí. Pedagogům se to možná tak nejevilo, ale v mnohaoborové a těžko výstavně sladitelné koncepci je to znát.

Některé jednotlivé „úkoly“ samozřejmě dopadly na výbornou, jiné však byly sotva na „prolezení“. Nechci ty horší jmenovat, aby jim to v jejich uměleckém vývoji nezpůsobilo trauma.

Jako zajímavé, avšak nijak objevné jsou batůžky Miriam Holeščákové a kuchyň Roberta Pivody ze zlínské pobočky, případně animace Veroniky Maškové a billboardy Viktora Špačka.

Název Divoká jízda ovšem evokuje nějaké mimořádné nasazení, motivaci, úsilí, energii... Ve skutečnosti však výstava vypovídá spíš o průměrnosti, nedostatku vizí a cílevědomosti.

Podobně se dá mluvit i o výsledcích Akademie. Divák jako by se procházel v jiném čase, mnoho děl jako by vzniklo v dobách mládí dnešních pedagogů, jejichž názory a umělecké postoje se někdy až přespříliš do věcí studentů promítají. Vždycky to tak bylo: vliv silných osobností na žáky je evidentní, ale současné umění už přece vypadá úplně jinak!

Abych nevyděsila ty ovlivněné a nevyrovnané umělce, upozorním proto jen na výjimečné práce: fotografie Sylvy Francové, koncept Jiřího Skály, video Jespera Alvaera, prostorové tisky Radka Mackeho.

Za návštěvu obě výstavy rozhodně stojí; je však nutné varovat laiky či amatéry, kteří bez znalosti kontextu uvidí pouze „nezajímavé“ školní práce. Co však lze jednoznačně pochválit, jsou katalogy obou výstav, které mají často větší výpovědní hodnotu než některé instalace; forma publikace je takovýmto projektům zdá se přístupnější.

Studenty jistě čeká v úvodu již zmíněná budoucnost. Velkých umělců z nich bude jen několik, či ani to ne.

Výstava prací studentů pražské AVU probíhá v rekonstruované Moderní galerii na Výstavišti (25.7.2004).