Vaše příjmení prozrazuje české kořeny. Pocházíte odsud?
Dědeček s babičkou žili v Teplicích. To bylo ještě za Rakouska-Uherska, pak odešli do Německa. Mí rodiče ještě v šedesátých a sedmdesátých letech hodně do Čech jezdili, navštěvovali i Národní divadlo, já už bohužel ne. Ani česky neumím.
Jste kulturní manažer, skladatel a dirigent. Jak se tyto profese vzájemně ovlivňují?
Skladatel se při dirigování může hodně naučit. Pozná, jak co nejpřesněji napsat partituru, jak docílit toho, aby orchestr skladbu co nejlépe prosadil, aby docílil optimálního výkonu. A pro intendanta je to zase jinak užitečná zkušenost: dojde mu, že ne vše, co u stolu plánuje, se dá realizovat v praxi.
Pokládáte funkci šéfa Salcburského festivalu za vrchol své kariéry?
Je to v současnosti nejdůležitější festival disponující širokými možnostmi, a vést ho je samozřejmě zajímavější než šéfovat třeba městskému divadlu. Zásluhou mého předchůdce Gerarda Mortiera došlo v Salcburku za posledních deset let k pozoruhodnému dramaturgickému vývoji a navazovat na jeho koncepci, to je bezesporu výzva.
Počítáte v plánech Salcburského festivalu s Českou filharmonií?
Předloni byla filharmonie v Salcburku velmi úspěšná v produkci Káti Kabanové a letos bude účinkovat v Jenůfě. S šéfdirigentem Vladimirem Ashkenazym jsme přátelé a výhledově bychom chtěli něco připravit k dvořákovskému jubileu roku 2004. Česká filharmonie reprezentuje určitou evropskou identitu stejně jako třeba lipský Gewandhaus anebo drážďanská Staatskapelle. Tato tělesa budou v Salcburku vždy vítána.
Co je důležitější pro úspěšné zvládnutí vysokých kulturně-manažerských funkcí? Smělé umělecké ideje, nebo trpělivá a každodenní administrativní práce?
Fantazie, vytváření programu, ovlivňování posluchačských zkušeností - to je samozřejmě zásadní. Ale to všechno musí být nějak organizováno. A když máte v Salcburku dvě stě akcí během šesti týdnů, musí to celé nějak fungovat. Pak vám fantazie nepomůže, zato potřebujete precizní a zkušený management, tým sehraných spolupracovníků. A to samozřejmě platí kdekoliv.
Představte si zcela hypoteticky, že jste byl jmenován šéfem České filharmonie anebo Národního divadla. Co byste udělal za všeho nejdřív?
Předně bych se naučil česky. Začal bych se soustavnou a usilovnou přesvědčovací prací v parlamentu a vůbec mezi politiky, aby mi umožnili prosadit umělecké ideje. Bez této aktivity to nejde. Také si dovedu představit, že velké západní firmy by byly ochotny se v Čechách sponzorsky angažovat. Žádné evropské divadlo totiž není soběstačné, nemůže žít jen z vlastních příjmů, neobejde se bez subvencí a sponzorů. I Hamburk a Salcburk neustále shánějí peníze.
Při listování rakouskými novinami se zdá, jako by jmenování šéfa Salcburského festivalu bylo otázkou života a smrti. Není ten zájem přehnaný?
V Rakousku je to vždy důležité rozhodnutí. Vše, co se děje nebo neděje v Salcburku, tu má národní význam. Ale to je podobné i jinde. U vás se dění kolem České filharmonie také sleduje s velkou pozorností, ne?
Kde jsou hranice mezi politikou a kulturou, které byste nikdy nepřekročil?
Tam, kde by umění mělo být politikou zmanipulováno. Umění se zase někdy musí vyslovovat i k politice. V Rakousku teď probíhá v kulturních kruzích vzrušená politická diskuse, a to v souvislosti se sankcemi Evropské unie a celkovou politickou situací po nástupu Strany svobodných do vlády. Jsem názoru, že umělci se do vlny odporu zapojili právem.
Dědeček s babičkou žili v Teplicích. To bylo ještě za Rakouska-Uherska, pak odešli do Německa. Mí rodiče ještě v šedesátých a sedmdesátých letech hodně do Čech jezdili, navštěvovali i Národní divadlo, já už bohužel ne. Ani česky neumím.
Jste kulturní manažer, skladatel a dirigent. Jak se tyto profese vzájemně ovlivňují?
Skladatel se při dirigování může hodně naučit. Pozná, jak co nejpřesněji napsat partituru, jak docílit toho, aby orchestr skladbu co nejlépe prosadil, aby docílil optimálního výkonu. A pro intendanta je to zase jinak užitečná zkušenost: dojde mu, že ne vše, co u stolu plánuje, se dá realizovat v praxi.
|
Podrobné informace o Salcburském festivalu najdete ZDE. |
Je to v současnosti nejdůležitější festival disponující širokými možnostmi, a vést ho je samozřejmě zajímavější než šéfovat třeba městskému divadlu. Zásluhou mého předchůdce Gerarda Mortiera došlo v Salcburku za posledních deset let k pozoruhodnému dramaturgickému vývoji a navazovat na jeho koncepci, to je bezesporu výzva.
Počítáte v plánech Salcburského festivalu s Českou filharmonií?
Předloni byla filharmonie v Salcburku velmi úspěšná v produkci Káti Kabanové a letos bude účinkovat v Jenůfě. S šéfdirigentem Vladimirem Ashkenazym jsme přátelé a výhledově bychom chtěli něco připravit k dvořákovskému jubileu roku 2004. Česká filharmonie reprezentuje určitou evropskou identitu stejně jako třeba lipský Gewandhaus anebo drážďanská Staatskapelle. Tato tělesa budou v Salcburku vždy vítána.
Co je důležitější pro úspěšné zvládnutí vysokých kulturně-manažerských funkcí? Smělé umělecké ideje, nebo trpělivá a každodenní administrativní práce?
Fantazie, vytváření programu, ovlivňování posluchačských zkušeností - to je samozřejmě zásadní. Ale to všechno musí být nějak organizováno. A když máte v Salcburku dvě stě akcí během šesti týdnů, musí to celé nějak fungovat. Pak vám fantazie nepomůže, zato potřebujete precizní a zkušený management, tým sehraných spolupracovníků. A to samozřejmě platí kdekoliv.
Představte si zcela hypoteticky, že jste byl jmenován šéfem České filharmonie anebo Národního divadla. Co byste udělal za všeho nejdřív?
Předně bych se naučil česky. Začal bych se soustavnou a usilovnou přesvědčovací prací v parlamentu a vůbec mezi politiky, aby mi umožnili prosadit umělecké ideje. Bez této aktivity to nejde. Také si dovedu představit, že velké západní firmy by byly ochotny se v Čechách sponzorsky angažovat. Žádné evropské divadlo totiž není soběstačné, nemůže žít jen z vlastních příjmů, neobejde se bez subvencí a sponzorů. I Hamburk a Salcburk neustále shánějí peníze.
Při listování rakouskými novinami se zdá, jako by jmenování šéfa Salcburského festivalu bylo otázkou života a smrti. Není ten zájem přehnaný?
V Rakousku je to vždy důležité rozhodnutí. Vše, co se děje nebo neděje v Salcburku, tu má národní význam. Ale to je podobné i jinde. U vás se dění kolem České filharmonie také sleduje s velkou pozorností, ne?
Kde jsou hranice mezi politikou a kulturou, které byste nikdy nepřekročil?
Tam, kde by umění mělo být politikou zmanipulováno. Umění se zase někdy musí vyslovovat i k politice. V Rakousku teď probíhá v kulturních kruzích vzrušená politická diskuse, a to v souvislosti se sankcemi Evropské unie a celkovou politickou situací po nástupu Strany svobodných do vlády. Jsem názoru, že umělci se do vlny odporu zapojili právem.
 Dirigent, skladatel a novopečený šéf Salcburského festivalu Peter Ruzicka, který minulý týden poprvé řídil Českou filharmonii. |
 Dirigent, skladatel a novopečený šéf Salcburského festivalu Peter Ruzicka, který minulý týden poprvé řídil Českou filharmonii. |
 Dirigent, skladatel a novopečený šéf Salcburského festivalu Peter Ruzicka, který minulý týden poprvé řídil Českou filharmonii. |
