„Je to velice hudební představení. Možná dokonce čistě taneční,“ popisuje zakladatel a ústřední postava souboru Wim Vandekeybus. „Celé pojednává pouze o jedné věci: o lásce, jejích krásách, o tom, jak může být vtipná, a podobně,“ vysvětluje.
„Nesnažil jsem se objevit něco nového. Nejzajímavější mi připadá komplikovaná, zamotaná láska, kdy musíte bojovat. A i když láskou trpíte, svět běží dál,“ popisuje dále třiapadesátiletý umělec. „Tahle láska má souvislost s vnitřní přitažlivostí, s určitým mystériem, kdy milovaná osoba něco ukrývá. Představení tedy začíná úplně jinak, než by kdokoli čekal,“ láká Vandekeybus, který se prý vyhnul zakomponování osobních zkušeností do představení.
Speak low if you speak love... vedle tance sází na silnou hudební složku v podání kytaristy Maura Pawlowského a jihoafrické zpěvačky Tuty Puoane. „Je to dost neobvyklé spojení. Není to žádná rocková skupina, Mauro Pawlowski je spíše písničkář,“ upřesňuje Vandekeybus.
Ultima Vez se v Arše neukáže poprvé, jezdí sem pravidelně od roku 1995. Vandekeybus soubor založil už před třiceti lety, kdy s úspěchem uvedl show What the Body Does Not Remember a zařadil se mezi světovou choreografickou špičku. Nová hra právě na první představení upomíná formou. „Bylo pouze s hudbou, beze slov. A tohle je podobné, taky zde nemáme žádné dialogy,“ srovnává.
Třicáté výročí však vlámský soubor k žádné retrospektivě neláká. „Nemyslím, že nás to nějak ovlivnilo. Je to, jako když slavíte čtyřicátiny či padesátiny. Změní vás to? Nemyslím si, že nějak moc. Mám rád neobvyklá čísla, ne tahle, co končí nulou,“ říká choreograf. Za roky na scéně ovšem může hodnotit, jak se změnil moderní tanec. „Publikum je nyní zvědavé na technickou dokonalost a klasicky vzdělané tanečníky, kteří sice tančí moderně, ale cítíte, že by zvládli i klasiku. Že za nimi stojí trénink,“ uvažuje Vandekeybus.
Ultima Vez hostuje v Arše se svým Speak low if you speak love... do 14. února.
