Co se týče novinky The Trouble With Being Myself, napočítá displej vašeho přehrávače maximálně do dvanácti. Jak moc se asi od poslední desky Macy Gray změnila?
Na první pohled nic nového. Zůstala jí láska k hudbě sedmdesátých let, k soulu, gospelu, funku a všem odnožím rhytm'n'blues a spolu s ní i ta vzácná schopnost kombinace se současným zvukem.
„Macy se vrací s našlapanou party hymnou, která se vyrovná kouskům od Jackson Five či Sly Stona,“ píše například o prvním singlu When I See You web MTV.
Hiphopové spodky, nabroušené r'n'b a v kontrastu k nim jemné balady, které ji tak proslavily. Z toho všeho poskládané album je na první poslech standardem, na nějž jsme od Macy Gray zvyklí. Dnes se už nikdo nepozastavuje nad jejím jemně nakřáplým hlasem ani se ho nesnaží přirovnávat k Billie Holiday či Kačeru Donaldovi.
Macy Gray se za pouhých pět let od podepsání smlouvy s nahrávací společností stala pojmem s několika platinovými deskami, cenami Brit Awards, Grammy a spoustou dalších. A to přitom hudební kariéru naplno začala až ve svých osmadvaceti letech - s třemi dětmi na krku.
Stačilo „jen“ vystihnout dobu, přijít s vkusně napsanými popovými písničkami sledujícími trendy v současné práci se zvukem a přidat k nim něco tak neuchopitelného, jako je duše. Nakonec právě přítomnost duše v její hudbě udělala ze zpěvačky, která je držitelkou titulu nejhůře oblékaná hvězda roku 2002, takový fenomén.
Lze to napsat i jinak: vystudovaná scenáristka Macy Gray (vlastním jménem Natalie McIntyre) umí pracovat s textovou kompozicí, využívá faktorů, které proslavily seriály typu Ally McBealová (v jedné z epizod si i zahrála) a díky tomu oslovuje široké spektrum posluchačů. Lehká provokace v textech, otevřenost ženy po třicítce, která pořád ještě hledá, bezprostřednost a naivita.
V kombinaci s tím jejím zvláštním výrazem a baladami podbarvenými smyčci to Macy Gray vychází, protože zkrátka ví, jak komunikovat se svou cílovou skupinou. A nedá se říci, že by přitom - navzdory těm dvanácti písničkám na novém albu - byla zrovna miloučká.
„Když mi bylo třináct, zastavil se u nás instalatér, dům byl pod vodou a nikdo nevěděl proč. Za chvíli se vody zbavil a já mu byla vděčná, dokud jsem ho nechytla, jak spravuje mou matku. Mamince už neublíží, nebyl to kamarád, tak jsem ho zabila,“ zpívá na novém albu ve skladbě My Fondest Childhood Memories, kterou po vraždě otcovy milenky ukončuje slovy: „Byla jsem jenom dítě, tak mě navzdory vraždám nechali jít - teď jsem vyrostla, a jak můžete vidět, mí rodiče jsou pořád šťastně ženatí. Díky mně.“
Podobné úlety od ní už těžko někoho překvapí, snad jen pokud z nějakého neznámého důvodu nedokážete přijmout tu svébytnou poetiku.
Macy Gray není hvězdička s přerostlým egem, pořád má strach z velkých koncertů či spíše událostí. Patří k ní i historky o tom, jak v Ohiu před fotbalovým zápasem zapomněla slova americké hymny či jak na jednom charitativním koncertě zkazila společnou píseň od The Beatles With A Little Help From My Friends.
„Můj mozek rozhodně nebyl se mnou - přímo přede mnou stálo tolik policistů a hasičů. Bylo to jako špatný sen. Takže jsem to úplně zkazila,“ nechala se slyšet Gray a šla se osobně omluvit Paulu McCartneymu. Ten prý jenom přátelsky ucedil: „To je v pořádku, my jsme naše písničky taky párkrát pořádně posrali.“
 Macy Gray vystupuje v Salt Lake City po předání cen olympijským vítězům. |
