Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ukázka z knižní senzace Laskavé bohyně

  17:24aktualizováno  17:24
Začtěte se do ukázky knižního trháku Laskavé bohyně autora Jonathana Littela, který hýbe Evropou. Fiktivní paměti přesvědčeného nacisty vyjdou v září česky.
Ilustrační foto - koncentrační tábor

Ilustrační foto - koncentrační tábor | foto: GETTY IMAGES

Znovu jsem nasedl do auta a vyrazili jsme za nákladními vozy; na konci cesty policisté vysadili ženy a děti a ty se připojily k mužům, kteří sem přišli pěšky. Mnoho Židů
si za chůze zpívalo náboženské písně; někteří se pokusili o útěk, ale rychle je zastavili vojáci z kordonu či výstřel.

Zpoza hřebenu bylo zřetelně slyšet střelbu a zejména ženy začínaly panikařit. Nemohly ale nic dělat. Židé byli rozděleni na malé skupinky a poddůstojník sedící za stolem je spočítal; pak se jich ujali Askariové a vedli je za hranu srázu.

Po každé sérii výstřelů vyrazila další skupina, šlo to velice rychle. Obešel jsem rokli z východu, abych se připojil k ostatním důstojníkům, kteří zaujali místo nahoře na severním svahu. Rokle se přede mnou rozevřela: mohla být asi padesát metrů široká a táhla se ještě několik kilometrů: tam se pak potůček tekoucí po dně vléval do Syrce, podle kterého
dostala jméno celá čtvrť.

Přes potok ležela prkna, aby ho mohli Židé a střelci snadno přejít; za ním se na holých svazích rokle množily rozptýlené, bledé shluky těl. Členové Schutzmannschaft, ukrajinské pomocné policie, k nim vždy přivedli svou skupinku Židů a donutili je, aby si lehli pod mrtvoly nebo vedle nich; pak je vystřídala popravčí četa, která prošla kolem řady ležících, téměř nahých lidí, a každého střelili ranou ze samopalu do týla; celkem byly popravčí čety tři.

Mezi jednotlivými popravami několik důstojníků těla prohlíželo a pistolí doráželi umírající. Z vysokého svahu celou scénu sledovaly hloučky důstojníků SS a Wehrmachtu. Byl tu Jeckeln se svou suitou, po jeho boku dr. Rasch; poznal jsem i několik vysokých šarží 6. armády.

Zahlédl jsem Thomase, který si mě všiml, ale pozdrav mi neoplatil. Před námi po svahu scházely nepočetné skupinky a rozhojňovaly čím dál tím větší shluky mrtvol. Zima začínala zalézat za nehty, někdo nechal kolovat rum, trochu jsem se napil.

Blobel právě sjížděl autem hora po našem svahu rokle, musel ji celou objet; popíjel z placatky a láteřil, křičel, že to jde moc pomalu. Tempo bylo přitom nastavené na
maximum. Střelci se každou hodinu střídali, ti, kteří zrovna nestříleli, zásobovali kolegy rumem a doplňovali zásobníky.

Důstojníci byli zamlklí, někteří se zjevně snažili, aby na nich nebylo poznat, jak jsou nervózní. Ortskommandatur sem nechala přivézt polní kuchyni a vojenský kaplan vařil čaj, aby se Orpo a členové Sonderkommanda zahřáli. Na oběd vyšší šarže odjely do města, ale nižší důstojníci měli zůstat a najíst se s mužstvem.

Protože popravy měly probíhat bez přestávky, kuchyň byla umístěna o něco níž, v dolíku, ze kterého nebylo do rokle vidět. Zásobování měla na starosti Einsatzgruppe; když se začaly otvírat konzervy, vojáci zjistili, že dostali příděl jelitového prejtu; začali se s křikem bouřit.

Häfner, který právě hodinu dorážel raněné, házel otevřené konzervy na zem a řval: "Co je tohle za hnus?"; dva Waffen-SS za mnou hlučně zvraceli. Já sám jsem byl bledý jako stěna, z pohledu na prejt se mi zvedl žaludek. Otočil jsem se na Hartla, Verwaltungsführera Einsatzgruppe, a zeptal jsem se, jak to mohl udělat.

Ale Hartlovi, navlečenému ve směšně širokých rajtkách, to bylo jedno. Začal jsem na něj tedy křičet, že by se měl stydět: "Za stávající situace se bez stravy tohoto druhu obejdeme!" Hartl se ke mně otočil zády a odešel; Häfner naházel konzervy do krabice a jiný důstojník, mladý Nagel, se mě mezitím snažil uklidnit:

"No tak, Herr Obersturmführer..." – "Ne, to není normální, na takovéhle věci je potřeba myslet. To je jeho starost." – "Samozřejmě." Häfner se zašklebil. "Seženu něco jiného." Někdo mi nalil skleničku rumu a já ho do sebe hodil; příjemně to pálilo.

Hartl se vrátil a namířil na mě tlustým prstem: "Takhle se mnou nemůžete mluvit, Obersturmführere." – "A vy zase nemůžete... nemůžete..." koktal jsem a ukazoval na zpřevracené krabice. – "Meine Herren!" obořil se na nás Vogt. "Žádné scény, prosím." Všichni měli očividně nervy napjaté k prasknutí. Poodešel jsem a snědl kousek chleba se syrovou cibulí; důstojníci za mnou živě diskutovali.

Za chvíli se vrátilo velení a Hartl zřejmě podal hlášení, protože za mnou přišel Blobel a jménem dr. Rasche mi vyčinil: "Za takovýchto okolností se musíte chovat jako
důstojník." Dal mi rozkaz, abych v příslušnou dobu vystřídal v rokli Janssena. "Máte zbraň? Opravdu? Ve svém Kommandu nestrpím žádné měkkoty, víte?" Prskal, byl úplně opilý a už se skoro neovládal.

Za chvilku jsem uviděl, že se Janssen vrací nahoru. Vrhl na mě nehezký pohled: "Je to na vás." Z té strany, kde jsme stáli, byla stěna rokle příliš prudká, musel jsem ji obejít až na konec. Písčitá zem kolem mrtvol byla nasáklá začernalou krví, i potok byl černý od krve. Nad pachem krve převládal příšerný zápach fekálií, protože mnozí se v okamžiku smrti pokáleli; naštěstí foukal silný vítr, který tyhle závany částečně odnášel.

Zblízka dění zdaleka tak klidně nevypadalo: když Židé, které sem Askariové a Orpo vháněli přes hřeben rokle, spatřili celou scénu, začali řvát hrůzou a bránit se, lidé ze Schutzmannschaft je švihali holemi nebo kabely, aby je přinutili sejít dolů a lehnout si.

Židé křičeli ještě na zemi a snažili se vstát, a děti lpěly na životě stejně jako dospělí, vyskakovaly ze země a utíkaly, dokud je některý z Ukrajinců nechytil a nedobil, střely šly často mimo a svůj cíl jen zranily, ale střelci tomu nevěnovali pozornost a pokračovali k další oběti, ranění se váleli po zemi, svíjeli se, sténali bolestí, jiní zase v šoku a s vytřeštěnýma očima strnuli jako ochrnutí.

Muži chodili sem a tam a téměř bez přestávky stříleli jednu ránu za druhou. Stál jsem jako zkamenělý, nevěděl jsem, co mám dělat. Přišel ke mně Grafhorst a popadl mě za paži: "Obersturmführere!" Ukázal pistolí na těla. "Snažte se dorážet raněné."

Euromedia Group – Odeon, překlad Michala Marková, vyjde v září 2008 (Jonathan Littell napsal svůj tisícistránkový román prakticky bez odstavců)


Knihy, které způsobily rozruch

1988

Salman Rushdie - Satanské verše
Kontroverze budila i jiná Rushdieho díla, například Děti půlnoci, nicméně osud Satanských veršů je výmluvnou ukázkou kulturního neporozumění. Jde o poměrně komplikovaný, mnohovrstevný román s mnoha fantaskními pasážemi, které netradičně pojednávají i o islámském proroku Muhammadovi, pokoušeném "ďáblem". Což dalo podnět k ohromujícímu skandálu, který vyvrcholil počátkem roku 1989, kdy íránský vůdce Chomejní vynesl nad Rushdiem rozsudek smrti (fatvu). Nebyl sice odvolán, ale v podstatě ztratil na síle, Rushdie se už dávno neskrývá. Dílo vyšlo česky roku 1995.

1998

Michel Houellebecq - Elementární částice
Současný francouzský spisovatel budí rozruch sám o sobě – před soudem stál za své tvrzení, v němž islám označil za nebezpečné a nejhloupější náboženství. Jeho slavné, oceňované i skandální dílo Elementární částice provokuje tím, jaké je a jak působí – jako literatura z konce světa nebo spíše z konce lidstva, nelítostná vize zoufale prázdné doby. Dílo se dotklo jak generace osmašedesátníků, tak útlocitnějších povah, které pobouřily zejména otevřeně sexuální pasáže. Přesto, nebo právě proto nelze autorovi upřít i smysl pro ironii či sarkasmus. Kniha loni vyšla česky.

2003

Dan Brown - Šifra mistra Leonarda
Thriller amerického spisovatele je sice čtivou, ale vlastně docela průměrnou detektivkou, celosvětový bestseller z něj udělalo atraktivní a rozporuplné téma
– tvrzení, že Ježíš měl děti s Maří Magdalénou a jejich potomci žijí dodnes. Jedním z nich je i hrdinka románu. Podle Browna se církev snaží tato fakta po staletí tajit.
A podobně libovolně autor zachází i s jinými historickými okolnostmi. Někteří činitelé katolické církve se proti knize ohradili, stejně jako autoři knihy Svatá krev a svatý grál Michael Baigent a Richard Leigh. Ti Browna obvinili z plagiátorství, ale soudní proces prohráli. Kniha vyšla i česky. 

2006

Günter Grass - Při loupání cibule
Ještě předtím, než německý nositel Nobelovy ceny za literaturu Günter Grass (1927) oficiálně vydal své paměti, už se o nich mluvilo. Obsahovaly totiž výbušnou informaci: Grass se v nich doznával k členství u Waffen-SS, do kterých byl povolán na samém sklonku války jako sedmnáctiletý mladík. V první chvíli zavládla hysterie,  nejrazantnější kritici dokonce žádali, aby Grass vrátil Nobelovu cenu či čestné občanství rodného města Gdaňsk. I když mnozí, včetně Lecha Walesy, posléze své nekompromisní komentáře zmírnili či odvolali, jistý šrám na Grassově morální autoritě zjevně zůstal. Paměti loni vyšly v českém překladu Jiřího Stromšíka.

Připravila Alice Horáčková, MF DNES




Nejčtenější

Film s Johnnym Deppem Město lží byl stažen měsíc před premiérou

Johnny Depp s kapelou Hollywood Vampires na pražském Letišti Letňany, 13....

Premiéra filmu Město lží, v němž se mají v hlavních rolích představit Johnny Depp a Forest Whitaker, byla měsíc před...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...



Spisovatelé napadli koncert Karla Gotta v Lipsku. Přitom žádný nebude

Karel Gott v pražské O2 areně 12. června 2018

Část Asociace spisovatelů se rozhodla napadnout říjnové vystoupení Karla Gotta v rámci Roku české kultury v Lipsku. Z...

GLOSA: Hutka poslal na Zemana smrtku. To už není protestsong, ale nevkus

Jaroslav Hutka (Open Air Music Festival Trutnov 2012)

„Miloš je zhroucený a oči v sloup, z cigaret zvedá se štiplavý čoud, zubatá už na Hrad chvátá,“ zpívá se v novince...

Poslední role. Robert Redford oznámil, že chce skončit s hraním

Robert Redford (Benátky, 1. září 2017)

Oscarový herec a režisér Robert Redford ohlásil konec kariéry. Pro Deadline potvrdil svá slova z rozhovoru v časopisu...

Další z rubriky

RECENZE: Kdyby Dickens vstal z mrtvých, v Sarah Perryové by měl konkurenci

Anglická spisovatelka Sarah Perryová

Viktoriánský román neumřel s Charlesem Dickensem, dokazuje anglická spisovatelka Sarah Perryová.

RECENZE: Škatulka literatury pro mladé Černooké uškodila

Spisovatelka Anna Musilová

Zabijákem úspěchu bývají přehnané ambice, říká se. V případě začínající české autorky Anny Musilové, které vyšel román...

RECENZE: Lovecraftovy děsivé vidiny je v komiksu zapotřebí dávkovat

Z knihy  Z neznámého světa a další příběhy

Kdyby měla hororová literatura svoji burzu, šly by akcie amerického autora Howarda Phillipse Lovecrafta, který žil v...

Najdete na iDNES.cz