"Nenamáhejte se, pane prezidente."
Aniž věnoval pozornost tomu, co řekla, pokračoval: "Už tři týdny to od Dáši nemohu dostat. Teď je navíc nemocná a nezvedá telefony," řekl a podal jí rukou psaný lístek.
"Dobře, pane prezidente, já za ní na ten Žizkov zajedu," odvětila a vyšla pomalu z jeho pracovny.
... Otevřít jí přišla Nina. Dáša ležela na posteli a někomu telefonovala.
"Jak ti je?" zeptala se jí Lipárová a snažila se tvářit přívětivě.
"No jak. Nevidíš? Jsem nemocná," odsekla.
To určitě, pomyslela si Lipárová. Trucuješ, děvenko, trucuješ, že s tebou prezident nechce uzavřít předsvatební smlouvu. Tak je to. Nemocná nejseš, to je vidět, říkala si v duchu Lipárová. Prezidentovi jsme kvůli tobě museli masírovat krk, jak donekonečna vytáčel tvoje číslo, a nikdo to na druhém konci nezvedal.
Svora Přemysl: Sedm týdnů, které otřásly Hradem, str. 11 - 12. Nakladatelství Svora, Praha 1998.