Judi Dench - Zápisky o skandálu

Judi Dench - Zápisky o skandálu - Judi Dench ve filmu Zápisky o skandálu (2006) | foto: Bontonfilm

RECENZE Zápisky o skandálu: Učitelka Judi Denchová umí být i pěkně krutá

Zase skvělá, ale přitom úplně jiná, říkali obdivně o Judi Denchové, když čekala - tentokrát marně - na Oscara za roli postarší učitelky v dramatu Zápisky o skandálu. Teď konečně zjistí i český divák, co tím "jiná" mysleli.

Je zlá, krutá, zákeřná, citovým vydíráním odpudivá, a přesto vzbuzuje soucit, ba slitování. Hraje v podstatě agresivní žebračku o lásku.

Zápletka vyzařuje trochu efektníokatost, jako by se zrodila spíše ve francouzské výkladní skříni milostných úchylek než v britské líhni citové zdrženlivosti. Osamělá učitelka před penzí tající lesbické sklony se zamiluje do nové mladé kolegyně v podání Cate Blanchettové, vetře se do její rodiny, a když zhrzena odhalí její manželskou nevěru s nezletilým studentem, za své mlčení si žádá její náklonnost.

Zápisky o skandálu

70 %

VB, 2006, 92 minut

režie Richard Eyre,

hrají Judi Denchová, Cate Blanchettová, Bill Nighy

Kinobox: 74 %

IMDb: 7.4

Zatím nevinně „kamarádskou“, jenže žárlivost, sebelítost a touha se na uzdě dlouho neudrží. Komorní drama postavené na hercích dává vyniknout Blanchettové, jejíž hrdinka se zmítá ve hře na tři strany - vůči muži, milenci a kolegyni - a možná ještě výrazněji Billu Nighymu, který v roli manžela zdánlivě připraveného na úlety mladší partnerky mísí dokonale hoře z rozumu s pocitovou bolestí.

Nicméně královnou celé partie zůstává Denchová. Vzdělaná, zahořklá, odměřená dáma s jedovatými postřehy a jedinečným slovníkem: tak třeba v žácích vidí „pubertální lůzu, budoucí prodavačky a případné teroristy“.

Pozoruje, naslouchá, komentuje jen úsečně, nicméně autoritu má jako hrom; její opovržlivě výsměšné: „Odporný hochu“ dokáže provinilce zmrazit. Ve staropanenské samotě dospěla k poznání, že „učení je krocení davu“, zatímco její mladá kolegyně má ještě kantorské ideály - a navíc rodinné zázemí plné smíchu a vína, jež upjaté hrdince ztělesňuje „buržoazně bohémské chování“.

A přitom sama touží po blízkosti, již své tajné lásce závidí. Denchová předvádí neskutečnou studii pokřivené osobnosti, která moc a sebeponížení nosí v témže uzlíčku; když vyhrožuje pláčem či žebroní o pohlazení, člověk by se rád se studem odvrátil, ale herečka mu to nedovolí.

Její krutost se nevylučuje s intelektem: drsně předvídá nedůstojné konce studentského poblouznění - a zase má pravdu. To je nejvyšší zlo: její tichý vítězný úsměv.

Dusná nálada ve finále nutně dospěje k jagovské zradě, výbuchu, hysterii a okamžiku pravdy, nicméně člověk se přistihne, že ho ani tak moc nezajímá osud trosek vztahů, jež po sobě hrdinka Denchové zanechává. Chce vědět, co bude s ní. A dozví se to.