U Hlavsy se projevil jistý druh rozumného šílenství

- Ač může směr, kterým se na albu Šílenství vydal Mejla Hlavsa, doposud především člen skupiny Plastic People Of The Universe, připadat některým jeho skalním fandům jako naprostý úlet, podíváme-li se na jeho hudební dráhu z většího časového odstupu, vidíme, že ta změna má logiku.

Proč právě Šílenství? Snad proto, že měnit po tolika letech zažitý a dobře běžící směr, či spíše vnášet do něj nové, současné podněty, může někomu připadat šílené? A není to vlastně naopak? Nejde zde o jistý druh rozumného šílenství, jež má své opodstatnění a je na místě? Hlavsa se nikdy nenechával příliš svazovat svými předchozími nahrávkami, vždy se snažil svůj výraz hudebně aktualizovat. A nikdy se nevázal výhradně na svůj domovský soubor; ať za nejhlubšího bolševismu v obdobně legendárních DG 307, později v Garáži či v Půlnoci anebo v této dekádě v souboru Fiction, který založil společně s Dušanem Vozárym - přeběhlíkem ze syntezátorového Oceánu. Právě Vozáry, společně s vlivy taneční scény a moderních technologií, měl zřejmě výrazný podíl na nejsoučasnější podobě jeho hudby.
Hlavsa nese svou kůži na trh s vědomím rizika nepochopení u těch, kteří zastávají undergroundovou ortodoxii. Nicméně zavděčit se nemusí ani druhé straně: nápad spojovat různé vlivy a dát tak vzniknout rockové písničce "model 2000" je díky Davidu Bowiemu či U2 známá, zavedená věc.
V Hlavsově Šílenství najdeme jak "neobvyklé" zvuky a předtočené rytmické smyčky, tak samozřejmě i pečeť jeho "klasického" skladatelského rukopisu - krásně je to slyšet například v písni Moc jsem si neužil. O podobné spojení se pokusil už na albu Magická noc, přinášejícím staré skladby Plastiků v současném hávu.
Písně na desce Šílenství jsou vesměs temné, k čemuž notně přispívají texty J. H. Krchovského ("Hlídám své šílenství v únosných mezích, střídavě pobývám na obou březích"). Délka skladeb - tři až šest minut - potvrzuje Hlavsovy výroky o "rokenrolových písničkách". K celkovému soundu přispívá kromě zvukových kouzel i zajímavá práce kytar, na něž hrají Joe Karafiát a Jan Ponocný - ctí náladu písní, necpou se dopředu, často se omezují na "pouhé" vyhrávky, jindy zdvojují figury Hlavsovy basy. Na výborném albu najdeme i dvě převzaté skladby - zpomalenou, hypnoticky působící Trouble Every Day z debutu Zappových Mothers Of Invention a plastikovské Angel Hair.

Milan Hlavsa: Šílenství

CD, 54 minut

Vydala firma Globus-Popron