Jistě, pořád existuje naděje, že původní klasiku s Genem Hackmanem v hlavní roli pár mimozemšťanů nezná, takže vezmou zavděk i novou verzí, v níž se sešli Kurt Russel, Richard Dreyfuss a Josh Lucas.
Navíc příjemně naladí svižný úvod, který rozlehlost lodi představí hezkým nápadem – ranním kondičním během, přes den načrtne obrysy hlavních postav, večer je pošle k silvestrovskému přípitku.
A sotva pozvednou číše, zalije plátno obří vlnou, která zakryje i Měsíc a převrátí parník vzhůru nohama. Rychlá, jasná, efektní čtvrthodinka. A tím lepší část filmu končí.
Především v partě přeživších, která se vydá labyrintem trosek za záchranou, chybí ústřední strhující osobnost, zato se tu čirou náhodou sešel tým snů.
Jeden býval hasičem, druhý sloužil na ponorce a z fyziky měli všichni jedničku. Složením plní hollywoodské normy: matka, dítě, novomanželé, homosexuál, jen Afroameričan a pes chybějí.
Zbytek filmu tvoří čistě mechanická cesta ateliérovými dekoracemi, které občas působí jako překližka pro levný seriál, přičemž jednotlivci odpadávají opět podle tradice – čím protivnější postava, tím kratší životnost. Kdo by vsadil na černou pasažérku nebo sexuálního loudila?
Vůkol stále něco jiskří a vybuchuje, zatímco pokřikují Rychle! Pohyb! Jdeme!, případně si vyprávějí dojemné historky. Pár nápaditých scén jako skok ohněm pod hladinu nezastře, že rytmus střídá jen strach, úlevu, paniku a hrdinné Dokážeme to!
Promáčené šaty dívčí těla hezky tvarují a hrdina Čelistí Dreyfuss je pořád chlapík, ovšem od Poseidonu se čeká jiný typ vzrušení. Katastrofický velkofilm? Kromě startu a finále se hraje spíš katastrofální nuda.
