Bacha, letí kalhotky!
Sexualita popové šelmy, pro niž získal přezdívku Tygr z Walesu, se u něj spojuje s profesionálním citem pro přesné frázování a "přičmoudle" zdrsnělým zabarvením tónu - ostatně Američané ho podle prvních nahrávek považovali za černocha. Takových výrazných postav nebylo a není v dějinách populární hudby mnoho: Louis Armstrong, Johnny Cash, Frank Sinatra či Leonard Cohen. Kvalitou repertoáru se k nim Jones přibližoval i vzdaloval, avšak jistotou, o kterou se mohl opřít, byla jeho hlasová vitalita. Doma mu přezdívali Mr. Voice - Pan Hlas - a pojmenovali po něm lokomotivu. Dodnes prý na koncertech muž s velkým M a nadsamec s velkým N nestačí uhýbat před salvami dámského spodního prádla. Tak uvidíme...
Horník ve smokinku
Recenzi pražského koncertu najdete ZDE. |
V šedesátých letech Tom Jones postavil základy své kariéry a vydržel nápor nových skupin Beatles či Rolling Stones. Když předělal countryovou píseň Green, Green Grass Of House k obrazu svému a učinil z ní jeden z nejžádanějších hitů dekády, bylo jasné, že může zpívat takřka cokoli, aniž nad ním píseň zvítězila. Jonesovo živočišné chlapáctví udrželo nad propastí kýče i melodii Delilah, již Karel Gott nazpíval jako Čas růží. Na rozdíl od Jonese se v ní slavík z Prahy výrazově rozpustil.
Když Tom Jones přenesl své koncertní aktivity do Spojených států, hlavně do kasin v Las Vegas, a zaměřil se na countryové balady, nebyla to šťastná volba. Vydělal sice milion dolarů za třináct týdnů, ale odtrhl se od zdrojů ostatní hudby. Vyumělkované prostředí zkarikovalo i jeho bourácký styl, ačkoli ještě v sedmdesátých letech se publiku připomenul například vášnivým songem She´s A Lady. Hornický ranař ve smokinku raději popíjel víno z dámských střevíců a v publiku mu tleskal Elvis Presley s manželkou.
Syn to vzal do rukou
Na rozdíl od krále rock'n'rollu měl Tom Jones aspoň špetku soudnosti, když odmítal hlavní role pro hollywoodské filmové limonády. Ve výtečném sci-fi snímku režiséra Tima Burtona Mars Attacks! pak Jones hraje sám sebe - plytce dojemného plyšového tygra, kterému zbývá už jenom smysl pro sebeironii.
Z útlumu Toma Jonese probral syn Mark Woodward, který se v roce 1986 stal jeho manažerem a navazoval kontakty s novou generací britského popu. Když se Markův otec objevil na obřím festivalu v jihoanglickém Glastonburry, který navštěvuje publikum ve věku jeho vnuků, převálcoval i nejmódnější kapely.
Nejprve si Tom Jones otestoval terén "ulétlým" albem The Lead And Now To Swing It, na kterém pracovalo devět producentských týmů. Skladby měly proměnlivou úroveň, avšak duet I Wanna Get Back With You natočený s excentrickou písničkářkou Tori Amos se vydařil. Zpěvák a jeho tým si ujasnili, jakým směrem půjde kariéra. Je to styl vzájemného generačního obdivu a podpory, neboť věk už nehraje v pop-music rozhodující roli.
A tak tedy přišlo předloňské album Reload. V duetech, usazených do hávu stylově proměnlivého středního proudu devadesátých let, se zpěvák potkal se svým nástupcem Robbie Williamsem i chladnou švédskou hvězdou Ninou Perssonovou nebo soulovým irským bardem Vanem Morrisonem. Hit Sex Bomb natočil s tureckým diskžokejem, jenž si říká Mousse T. Ačkoli se takřka neviděli, protože natáčení probíhalo korespondenčně, s Jonesem si zahráli i puntičkářští studioví alchymisté ze skupiny Portishead. Album Reload bylo trefou do černého - vyjádřeno hitparádovými úspěchy i souhlasným přitakáváním kritiků. Ostatně pokračování Reload chystá Jones k vydání a některé z nových písní byly slyšet i na pražském koncertu.
Tom Jones během pražského koncertu. |
Tom Jones během pražského koncertu. |
Tom Jones během pražského koncertu. |
Tom Jones během pražského koncertu. |
Tom Jones během pražského koncertu. |
Tom Jones během pražského koncertu. |