RECENZE: Ty v mém domě. Rašilovův hlas ozvláštní audiohříčku do mobilu

Jedno známé zaklapnutí dveří a stojíte za dveřmi bytu. Patrně toho svého. Právě se na něj ale díváte jinýma očima. A nejen vy, spolu s vámi i blízká osoba, kterou jste na tohle zvláštní setkání vzali s sebou.

S sebou máte taky hlas Saši Rašilova. Právě on totiž provádí diváky originálním zvukovým počinem, který přichystalo Národní divadlo v rámci svého projektu Divadlo mimo divadlo. Audiopředstavení Ty v mém domě v režii jeho autora Jiřího Austerlitze lze zakoupit přes stránky první scény. 

Dvojice diváků s mobilním telefonem v ruce dostane přístup k necelé hodině záznamu, ve které naslouchá Rašilovovým slovům a společně s ním se pohybuje známým i neznámým obydlím.

Originální hříčka má divadlachtivým diváků zpříjemnit současné nekonečné časy. Technicky, zvukově a hudebně nabízí velice kvalitní práci, divák má na splnění instrukcí vyváženě odměřený čas, příjemně osobního Rašilova navíc doplňují hlasy Jindřišky Dudziakové a Matyáše Řezníčka. 

Problém je trochu s obsahem. Zarazí už lehce otravný začátek, který se až příliš žoviálně snaží diváka naladit na potřebnou notu. Nedá se přitom čekat, že by se někdo snažil zakusit takový zážitek, aniž by se dopředu seznámil s jednoduchými instrukcemi. Zásadnější je ale zjištění, že novinka nabízí příliš slovního balastu.

Ty v mém domě

50 %

Národní divadlo

premiéra 1. dubna 2021

režie: Jiří Austerlitz

hrají: Saša Rašilov, Jindřiška Dudziaková, Matyáš Řezníček

Je jasné, že průvodci takovým večerem nezbývá nic jiného než mluvit, přesto je však právě v těchto momentech z díla cítit, že forma zde poněkud zvítězila. Všechny linky, kterými se představení ubírá, totiž vedou do ztracena. Rašilov se diváka v úvodu snaží nainstalovat do pozice někoho, kdo do domu vstupuje poprvé. S motivem se však více nepracuje. 

V jedné z následných situací pak proti sobě postaví oba účastníky, k žádné další interakci krom přípravy nápoje však nedochází. Variabilita spoluúčastníka, hlavně v případě málo známé dvojice, zde přitom mohla s představením dělat divy.

A podobně to dopadá i s několika střípky, jež na sebe vypravěč jaksi mezi řečí prozradí. Audiopředstavení Národního divadla tak působí spíše jako demoverze. Technicky dokonalý příslib a ohledání prostoru, kam by se podobná tvorba mohla vydat.