Nicméně svůdné šance pošťouchnout Kavčí hory využili Nováci ve dvou mírných narážkách. Pavel Zuna předvedl prototyp zdrženlivého šéfa zpráv a moderátorka Bára Štěpánová zdravou neuctivost, zahrál houslový virtuos, navíc se udílely makety sedmi divů světa i s naučným výkladem! Člověk je málem v pokušení říci, že Nova vysílala v přímém přenosu populárně vzdělávací pořad; a to zní dost šíleně.
Ale což se na ČT nedějí věci šílenější? Do éteru vešly premiéry připravené pro nové, prý veřejnoprávnější schéma, jenže derou se do nich výzvy, hesla i příznivci stávkujících, tendenční stejně jako zprávy "protistrany". Jako by ČT vsouvala revoluční kvas do novinek záměrně, aby z nich tolik netrčel starý obsah či tváře.
Pavel Kohout mluvil plamenně před adaptací své předlohy Hodina pravdy, jež má podle dramaturgů aktuální etický dopad. Jenže co je to platno, když jde o drama tezovité, hrdinové se chovají jako papírové figury a hovoří v ideových frázích. S takovou látkou nejde udělat víc než prosit herce, aby neutekli, a využít scén "televize v televizi" pro napínavou hru na živé vysílání.
Další premiéry? Dokument Dnes ještě zapadá slunce nad Temelínem, zprvu moralisticky tendenční, až ke konci názory vyvážil. Pořad V takový krásný společnosti skrývá monolog vsedě, netelevizní formát, byť jej osobnost typu Miroslava Horníčka utáhne. Kavky, magazín o médiích, začal přednáškou, že bychom si na ty skvělé pořady ČT měli připlatit. Pořad pro -náctileté Letadlo má nové jméno, leč jako jinde tu pouštějí písničky, ptají se hostů, jak začínali, teenagerovsky jásavě posílají "klípek" stávkujícím a zvou na manifestaci.
Časové znevýhodnění britské satiry Jistě, pane premiére lze omluvit jedině tím, že už máme satirické drama vlastní: jednání poslanců o ČT. Dramaturg v BBC by žasl nad scénářem-usnesením, kde jedna věta popírá druhou: ředitel byl zvolen legálně, ale musí odejít, nebo ať ho rada odvolá. K čemuž vyzývají politici, kteří zároveň vyzývají politiky, ať se do nezávislé ČT nepletou.
Autor absurdních her Václav Havel má inspiraci, tentokrát však byl představen coby básník v cyklu Cizí slovo poezie, hřímajícím i se státní vlajkou hned po Katovně. Ta sice nově spadá do tematických sobot ČT 2, kdy večeru o česko-německé kultuře obsahem dominovala zpověď spisovatelky Lenky Reinerové. Leč umění počká, když jde o Věc! Tak i v Katovně kázali stužkovaní svobodu. Pozváni sice byli novináři-oponenti, ale nikoli k výměně názorů, nýbrž před tribunál, jenž je, sám podjatý, soudil z podjatosti. Je smutné, musí-li zástupci soukromých médií učit ty veřejnoprávní pravidlům jako "prosím, nechte mě domluvit" či "to je váš názor, j iní mohou mít jiný". A je poučné slyšet z Katovny: "ČT 2 je náš kanál, nás intelektuálů."
Ale což se na ČT nedějí věci šílenější? Do éteru vešly premiéry připravené pro nové, prý veřejnoprávnější schéma, jenže derou se do nich výzvy, hesla i příznivci stávkujících, tendenční stejně jako zprávy "protistrany". Jako by ČT vsouvala revoluční kvas do novinek záměrně, aby z nich tolik netrčel starý obsah či tváře.
Pavel Kohout mluvil plamenně před adaptací své předlohy Hodina pravdy, jež má podle dramaturgů aktuální etický dopad. Jenže co je to platno, když jde o drama tezovité, hrdinové se chovají jako papírové figury a hovoří v ideových frázích. S takovou látkou nejde udělat víc než prosit herce, aby neutekli, a využít scén "televize v televizi" pro napínavou hru na živé vysílání.
Další premiéry? Dokument Dnes ještě zapadá slunce nad Temelínem, zprvu moralisticky tendenční, až ke konci názory vyvážil. Pořad V takový krásný společnosti skrývá monolog vsedě, netelevizní formát, byť jej osobnost typu Miroslava Horníčka utáhne. Kavky, magazín o médiích, začal přednáškou, že bychom si na ty skvělé pořady ČT měli připlatit. Pořad pro -náctileté Letadlo má nové jméno, leč jako jinde tu pouštějí písničky, ptají se hostů, jak začínali, teenagerovsky jásavě posílají "klípek" stávkujícím a zvou na manifestaci.
Časové znevýhodnění britské satiry Jistě, pane premiére lze omluvit jedině tím, že už máme satirické drama vlastní: jednání poslanců o ČT. Dramaturg v BBC by žasl nad scénářem-usnesením, kde jedna věta popírá druhou: ředitel byl zvolen legálně, ale musí odejít, nebo ať ho rada odvolá. K čemuž vyzývají politici, kteří zároveň vyzývají politiky, ať se do nezávislé ČT nepletou.
Autor absurdních her Václav Havel má inspiraci, tentokrát však byl představen coby básník v cyklu Cizí slovo poezie, hřímajícím i se státní vlajkou hned po Katovně. Ta sice nově spadá do tematických sobot ČT 2, kdy večeru o česko-německé kultuře obsahem dominovala zpověď spisovatelky Lenky Reinerové. Leč umění počká, když jde o Věc! Tak i v Katovně kázali stužkovaní svobodu. Pozváni sice byli novináři-oponenti, ale nikoli k výměně názorů, nýbrž před tribunál, jenž je, sám podjatý, soudil z podjatosti. Je smutné, musí-li zástupci soukromých médií učit ty veřejnoprávní pravidlům jako "prosím, nechte mě domluvit" či "to je váš názor, j iní mohou mít jiný". A je poučné slyšet z Katovny: "ČT 2 je náš kanál, nás intelektuálů."
