"Bouček mi zčistajasna řekl, po třech letech, co jsem se uprchlické látce věnoval, že na její režii nemám. A Křižan mu scénář prodal," tvrdí Nikolaev. Bouček nechce "náhradního" režiséra jmenovat. "Ten projekt vyžaduje práci na další tři roky a náklady sto milionů korun, nedělám si iluze, že začneme zítra. Takže kdy a kde a kdo by ho točil, není aktuální," říká Bouček. Odmítl též sdělit, zda od Křižana scénář vskutku koupil: "Ptejte se Křižana, to je věc těch dvou. Já ten film dělat chci, scénář je úžasný, ale dokud se autorská práva mezi Nikolaevem a Křižanem nevyřeší, nechci o tom mluvit." Jiří Křižan uvedl, že scénář opravdu "dal" Boučkovi, s nímž hledá koproducenty, sponzory a "vhodného režiséra". Nikolaeva žaluje.
TO JE MOJE TÉMA!
Případ, který Nikolaev zveřejnil na schůzi asociace producentů, začal někdy v roce 1998. "Tehdy jsem vymyslel uprchlíky: téma, které má aktuální mezinárodní váhu a pro mě je velmi osobní," říká režisér. Devět let předlistopadové emigrace žil v Paříži, jeho dědeček přišel do Čech z Bulharska. I proto ho emigranti zajímají. Začal pro svůj "životní film" shánět podklady: jezdil do uprchlických táborů, mluvil s úřady, sbíral rešerše. "A hledal jsem scenáristu, psaní není mou doménou," říká. Zkusil Ivu Pekárkovou, Vladimíra Körnera, Petra Jarchovského, Jana Nováka. "Pak jsem požádal kolegu Vladimíra Michálka o kontakt na Křižana a v říjnu 1999 dostal Křižan můj návrh. Řekl, že na cizí náměty nepíše, ale tohle se mu líbí a jde do toho. Od počátku bylo jasné, že já to budu režírovat," ukazuje autorský záměr z listopadu 1999. Pod ním jsou obě jména: Křižan a Nikolaev.
Křižan psal a Nikolaev s ním prý komunikoval: "Poslal jsem mu knížku o uprchlících, sehnal fakta k jeho nápadu, motivu tunelu pod La Manche. Scénář má jméno Britský pas, je příběhem albánské dívky, která se po smrti svého chlapce, Srba zabitého v Kosovu, rozhodne odejít do Velké Británie. Měl jsem k textu připomínky, ale to je normální. Rozhodně se nevydávám za autora scénáře, v žádném případě! Trvám však na tom, že jsem spoluautorem námětu, iniciátorem projektu a vymyslel jsem ho, abych ho i režíroval."
KAŽDÝ MÁ SVOU VERZI
S hotovým scénářem přišla studená sprcha: prý Nikolaev podle Boučka na režii nemá, ale může změnit producenta. "Já si dál psal scénosled, obrazy, ale po Velikonocích Křižan přijel a řekl mi, že scénář prodal právě Boučkovi. Křižan, taková mravní autorita! Smetl jsem věci ze stolu a šel! Dnes se Křižan tváří, jako bych neměl se scénářem nic společného, protože jsme nepodepsali smlouvu." Křižan vidí historii takto: "Když mě Nikolaev oslovil, neměl ani námět, ani konkrétní představu; teď se snaží prokázat, že je spoluautorem. To je totéž, jako kdyby navrhl napsat scénář o obecních volbách nebo ochraně životního prostředí a ten návrh označil za námět. Trvalo mi dva a půl roku, než jsem Britský pas dokončil: Nikolaev se na přípravě, na námětu ani psaní scénáře nepodílel. Námět, příběh, situace, postavy, dialogy, prostředí, stavba, forma, styl jsou vymyšlené a napsané jen mnou.
Nikolaev četl až hotový text a vůbec nepochopil, o co jde," tvrdí Křižan a pokračuje: "Navíc nevěřil, že zfilmování Britského pasu vyžaduje vysoké finanční náklady, tvrdil, že by to dokázal natočit levně na digitální video. Takže jsem se rozhodl, že mu scénář nedám, jakkoli jsem původně předpokládal, že by ho mohl točit. Reagoval tím, že ze stolu v restauraci smetl nádobí a s vulgárními výkřiky odešel. Před producenty řekl, že jsem lhář a zloděj, Boučkovi napsal, že je spoluautorem scénáře. Proto jsem na něj podal trestní oznámení: nedopustím, aby někdo ukradl výsledek mé práce," vypravuje Křižan.
CO JE VĚCÍ DOHODY
Spor se točí v kruhu. Nikolaev opakuje, že na autorství scénáře si nárok nečiní, dovolává se jen gentlemen´s agreement, platné nepsané dohody mezi čestnými lidmi. Křižan oponuje, že "člověka, co rozbíjí v restauraci nádobí", lze sotva mít za gentlemana. Pavel Strnad z asociace producentů říká, že Nikolaevovo sólo na jejich zasedání nebylo šťastné: "Je to problém tří: Nikolaeva, Křižana, Boučka." Obecně se však kloní k názoru, že mají platit zásady slušného jednání: "Věřím na dohodu, dané slovo, osobní kredit, jejž si lidé střeží. Neumím si představit, že by se hned u každého námětu psala smlouva."
Právník Petr Pečený ovšem soudí, že smlouva, která už v počátku určí účastníky, je potřebná; bez ní se nároky prokazují těžko. "Prostý námět je vyňat z autorského zákona, takže pokud se iniciátor projektu nepodílí na scénáři, má smůlu. Mohl by snad zvážit nekalou soutěž, rozpor s dobrými mravy, ale podle autorského zákona by asi neuspěl." A etiku soudy neřeší.
28. května 2001 11:40
