Hlavně pro Novu, kdysi velmoc silvestrovské zábavy, to byl už nejen ústup ze slávy, ale přímo úprk, sešup, pád. Zvolila nejlevnější a nejprázdnější koncept, sestřih událostí a bizarností roku, které ve studiu na neměnném pozadí komentovaly její dvorní tváře. To vše proloženo hudebními konzervami v čele s poslední Superstar, tedy i s falešnou intonací. Pokus o Sladké mámení soupeřil o titul hudební trapas večera se zpíváním na TV Barrandov.
Barrandovští začali pořadem Vtip za stovku, jemuž sváteční ráz dodaly jen papírové kloboučky, a pokračovali domáckou vnitropodnikovou besídkou, opět se svými věrnými. Načež hned po půlnoci blok obou pořadů úsporně zopakovali – oschlé jednohubky se taky musí dojíst.
Jen ČT se po umírněné klasice, speciálech pořadů Zázraky přírody a Všechnopárty s převážně již reprízovými hosty, ve finále rozmáchla k nadnárodní česko-slovenské estrádě. Do hlediště rozsadila náctileté, z nichž dolovala nadšenecké ovace ještě méně uvěřitelné než přílet vrtulníku se zlatým hřebem – jistěže Karlem Gottem. Ale vcelku pořad držel krok i vkus, až na trapnou parodii Michala Davida a na imitátora Miloše Zemana, který téhož politika na témže programu napodoboval v témže večeru ve dvou pořadech hned po sobě. Dramaturg nebyl na poradě?
Nakonec nejlépe dopadla nenápadná Prima, protože jak Partička, tak pořad QI, mezitím zrušený, si prostě jenom hrály: nezávazně, ulítle, občas dětinsky, občas na hraně sdělnosti, ale s radostí, bez kalkulu na velké efekty pod závějí hvězdného prachu.
Nicméně jako celek připomínal televizní silvestr odborný pokus, jak rozesmát filmovou Šíleně smutnou princeznu. Dotyčná reagovala chladným Chacha, chichi, chocho – s tím rozdílem, že o to víc se bavil divák. Tenkrát.
