Tuzemský knižní trh nechce brát na vědomí paperbackové edice klasiků

Praha - Na čtenářský nezájem a konzervatismus narazily knižní řady, které zde vznikly v polovině devadesátých let, inspirovány obdobnými - a populárními - edicemi velkých západních domů především v Německu a v anglosaském světě. V současnosti jak Edice Světových Autorů (ESA), založená v roce 1995 pražským nakladatelstvím Aurora, tak o rok později se zrodivší Klasická knihovna, společný krok Mladé fronty a Nakladatelství Lidové noviny, prakticky zmrazily svoji existenci.
NESPLNĚNÁ OČEKÁVÁNÍ

Obě edice měly přinášet klasická díla světové literatury v cenově velmi přijatelných paperbackových vydáních, s reprodukcemi dobových výtvarných děl na obálce. "Asi jsme trochu přecenili hlad po klasické literatuře. Nepočítali jsme sice s nějakými velkými čísly, spíše se stálejším odbytem. Ovšem když jsme se u Conradova románu Srdce temnoty, Swannovy lásky od Marcela Prousta i u většiny dalších děl po dlouhých měsících prodeje ocitli zhruba na polovině plánovaného zájmu, byl to jasný signál ke zvážení dalšího postupu," říká šéf Mladé fronty Vladimír Pistorius. Jeho firma pro letošní rok zařadila do Klasické knihovny jediný titul - Wildeův Obraz Doriana Graye; partnerské Nakladatelství Lidové noviny v edičním plánu pro rok 1998 Klasickou knihovnu, jež má na kontě zhruba desítku titulů, ani nezmiňuje. "My jsme s touto edicí skončili," oznamuje ředitelka firmy Eva Plešková. "Na výpravné České knižnici, v níž přinášíme základní díla domácí literatury, vidím jasně, o co je zájem: o vázané, reprezentačně udělané tituly. Domácí čtenář chce knižní bonbony. Paperbacky za ně nepovažuje." Z produkce Aurory řada ESA už také zcela zmizela - loni přišly na trh jako její 19. svazek povídky Nizozemce Jana Wolkerse, ale další ohlašované svazky, jak Sakiho povídky Hranaté vejce, tak Tibetská kniha mrtvých, se pak objevily s pevnou vazbou a s přebalem. Ostatně základní dílo tibetského buddhismu, jež se v reedici dostalo na pulty minulý týden, má i jiný formát a není součástí žádné řady. I zakladatelka Aurory Eva Michálková argumentuje tím, že paperbacky nebyly dostatečně atraktivní: "U čtenářů stále cítím k paperbacku značnou nedůvěru." Vladimír Pistorius to dokládá konkrétními čísly: "Za první rok od vydání jsme prodali asi 2300 exemplářů Eposu o Gilgamešovi, což byl slušný výsledek. Ale něco málo přes tisícovku Flaubertova Bouvarda a Pécucheta bylo zklamáním a bohužel nebylo zdaleka jediné. A když jsme chtěli zachovat cenovou relaci, tedy aby průměrně rozsáhlá, zhruba dvousetstránková kniha stála 69, 79 či 89 korun, ukázala se frekvence vydávaných titulů v Klasické knihovně jako neúnosná." Pistorius považuje uvažování českých zákazníků za poněkud zvláštní: "Tady se mnohým zdá být cena paperbacku vysoká, zdráhají se zaplatit necelou stovku za brožurku, ale jsou ochotni za ten samý počet stránek v pevné vazbě zaplatit o osmdesát korun víc, což zase zpětně zvyšuje cenu paperbacků, ačkoliv výrobní rozdíl mezi brožovanou a pevnou vazbou činí u knihy běžného rozsahu kolem deseti korun." Některé svazky edice ESA i Klasické knihovny se nedlouho po svém vydání objevil ve výprodejích za třetinu či čtvrtinu své původní ceny.

POUČENÁ PIKOLA

Pozoruhodné je, že s tím, jak začaly ESA a Klasická knihovna zmírat, probudila se k životu další edice klasických děl, avšak poučená osudem svých předchůdkyň. Jmenuje se Pikola, podle nejmenší z fléten, a loni s ní vyrukovalo nakladatelství Slovart, jež se jinak specializuje především na výpravné, nezřídka obrazové publikace. Předevčírem počet titulů Pikoly dosáhl deseti - na trh byly dodány Cervantesovy Tři příkladné novely a Dickensův Cvrček na krbu. Tím také své působení ukončil dosavadní editor Pikoly Lukáš Rous. "Hodláme v edici pokračovat, směrujeme ji především na mladší čtenáře, na studenty, aby měli za únosnou cenu k dispozici alespoň některá drobná díla klasiků," říká ředitelka Slovartu Jarmila Holušová. Slovart zvolil pragmatičtější strategii než nakladatelé edic ESA a Klasická knihovna. Formát publikací Pikoly je ještě menší, vyloženě kapesní, vazba však je pevná, laminovaná, barevně výrazná, s příjemnými variacemi rozpitých barevných struktur (autorem grafické úpravy je Pavel Jedlička). Uvnitř použitý papír má od pohledu horší kvalitu než výše zmíněné paperbackové řady, kompenzuje to však oku lahodící sazba (typ liter je tzv. Týfova antikva). Rozsah nepřekračuje 150 tiskových stran a cenu se zatím daří držet na stabilní úrovni - na 88 korunách. Nakladatel dramaturgicky sází výhradně na kratší texty, na povídky, pohádky či novely různých národních literatur. Dílům předchází stručný "zasvěcovací" úvod od odborníka na danou literární oblast. Náklady jednotlivých svazků se pohybují kolem dvou tisíc výtisků a Slovart si na odbytové potíže zatím nestěžuje, i když by si přál, aby každý titul Pikoly byl tak úspěšný jako její úvodní svazek: 2500 výtisků Wildeova Šťastného prince a jiných pohádek se vyprodalo a na pořadu je reedice.