Kapelu, která v roce 1989 ohlásila konec, předloni tři její členové vzkřísili. Duší skupiny je hráč na dechové a klávesové nástroje, zpěvák, skladatel a jeden ze zakládajících členů Steven Brown (1952).
V Praze jste uvedli své poslední album Bardo Hotel. Jde prý o poctu beat generation...
Název je spjat s našimi životy odbývajícími se ve značné míře v hotelech. Album se pak zabývá našimi myšlenkami kolem této existence a úvahami kolem příštích životů. Vůbec nelze tvrdit, že je to pocta beat generaci. Samozřejmě jsme jí všichni mnoho dlužni. Právě ona vnesla do umění liberalizaci a ovlivnila myšlení všech generací následujících.
Na začátku jste byli do značné míry multimediální uměleckou skupinou, vaše vystoupení měla velmi divadelní charakter. Jak vaše koncerty tehdy vypadaly?
Když jsme začínali, spolupracovali jsme se dvěma významnými sanfranciskými tvůrci. Prvním z nich byl loutkář a performer Winston Tong a druhým avantgardní výtvarník a filmař Bruce Gedulding. Bruce připravoval filmy a výtvarnou podobu koncertů a Winston performance. Naše koncerty byly temné a mysteriózní. Využívali jsme spoustu stínového divadla a filmových projekcí.
V polovině 80. let jste opustili USA a žili po jistý čas v Evropě. Proč?
V Evropě jsme našli velmi živou odezvu toho, co jsme dělali. A současně jsme po těch zhruba sedmi letech existence zjistili, že o kočující umělce je v USA postaráno jen o málo líp než o zvířata.
Vy nyní žijete v Mexiku. Proč?
Byl jsem unaven Evropou, ale nechtěl jsem se vracet do USA. Mexiko je pro mě "jinou Amerikou".
Na jakých principech vůbec Tuxedomoon existují?
Modlitba Tuxedomoon zní: Drazí bohové, dejte nám, ať den ode dne je jasnější, že v tomto díle nejsme spolu pro peníze. Prosíme vás, připomínejte nám znova a znova a znova, co to, co spolu děláme, je…
Vaše první nahrávky vyšly na albu undergroundových kapel. Lze být v undergroundu po padesátce?
Underground nemá nic společného s věkem. Podívejte se na Williama Burroughse, na Johna Cage, na výtvarníka Marcela Duchampa nebo… Mám pokračovat?
