Je vám dneska líp než před rokem?
Nesrovnatelně, jinak bych se do Prahy nemohla ani vypravit. Loni jsem byla v zoufalém stavu po prvních chemoterapiích a bylo mi zoufale i z toho, co se dělo v naší zemi. Z nemocnice jsme jeli uprostřed povodní, kraj kolem Blatné, kde žiji s manželem na chalupě, byl pod vodou a mě bolelo srdce. Dneska je to lepší, když jsme ráno projížděli Blatnou, prohlížela jsem si opravené domy a měla jsem pocit, že všechno kolem prokouklo.
Jak se vám psal třetí díl vašeho Deníku mezi životem a smrtí?
Psalo se mi dobře, všechny díly jsem napsala spolu s Marií Formáčkovou, byla to pro mne výborná relaxace. Poznala jsem během psaní plno dobrých lidí, s panem nakladatelem Svatoplukem Šteflem jsme se spřátelili a dojal mě dárkem, který mi přivezl k svátku z Mallorky. Koupil mi překrásný kosmetický kufřík, pravý dárek pro herečku. Takže doufám, že mi tím přinesl i další hraní.
Už máte nějakou roli v plánu?
Dokonce už ji mám za sebou. Můj oblíbený režisér Zdeněk Troška mě obsadil do druhého dílu svého filmu Kameňák, točila jsem minulý týden a připadala jsem si jako ve snu. Kvůli nemoci jsem musela několik rolí odmítnout, takže po tříleté pauze jsem zase stála před kamerou a snad byl Zdeněk spokojený. Hrála jsem zelinářku a taky trochu čarodějnici, však mi Zdeněk napsal roli přímo na tělo.
Stala jste se pověstná tím, jak statečně jste nemoc zdolávala a vlastně zdoláváte stále.
Není to ale moje zásluha, pomohlo mi množství dobrých duší. Dostala jsem spoustu dopisů, jsou jich hory, a já mám vůči jejich pisatelům výčitky svědomí, protože jsem takřka nikomu neodepsala. Ale ruce mě ještě moc neposlouchají, mám v nich nějak méně citu, zato v srdci mám citu pořád hodně a jsem tomu ráda. Pořád se dojímám a zvlášť teď, když vidím kolem sebe tolik skvělých lidí. Brečela jsem, když jsem uviděla děti z dětského domova v Plané u Tachova, které mi přijely na křtu zazpívat. Mají skvělou „mámu“, ředitelku Jitku Tvarogovou, mám ji moc ráda a jsem šťastná, že jsme se poznaly.
Napsali mi lidé, kteří mě ani neznají, a přitom sedli, aby mě v mé nemoci povzbudili. Utvrdila jsem se v tom, že jsme báječný národ, že u nás žijí lidé, kteří dovedou myslet i na druhé a umějí být nezištní a hlavně – mají srdce. Jsem až teď s odstupem času vděčná rodičům, že mě přivedli na svět právě v téhle zemi.
Kdo byl kmotrem vaší knihy.
Šéfproducent Televize Prima Kamil Spáčil, můj dávný kamarád a herecký kolega, s nímž jsem se poznala kdysi dávno při natáčení filmu Mezi námi kluky. Jemu bylo sedmnáct, mně o dost víc, ale rozuměli jsme si hned. V životě jsme se nepohádali. Druhou kmotrou měla být ministryně zdravotnictví Marie Součková, ale tu odvedly pracovní povinností mimo Prahu, tak jsem jí slíbila, že ještě nějakou knihu napíšu, protože bych nerada o její kmotrovství přišla.
Kdy jste byla naposledy šťastná?
Jsem šťastná velmi často, ale zrovna pondělí 18. srpna takovým dnem štěstí bylo. Už ráno k nám na chalupu přišli přátelé s gratulacemi. Kamarádka Jarka mi upekla překrásný dort ve tvaru knihy, na který napsala větu se seriálu vlak dětství a naděje: Na tragickej život jsem já pes. Tuhle větu vždycky říkala Anna Urbanová, kterou jsem hrála a mám pocit, že mi tím předpověděla můj další osud. Na tragickej život jsem opravdu pes…
 |
 |
 |
 Herečka Helena Růžičková se svou knihou A tak jsem šla životem. |
 Pracovník nakladatelství ERA group Petr Hruban se připravuje na tiskovou konferenci společně s Helenou Růžičkovou |
 Helena Růžičková se svým psem |
 Helena Růžičková na plzeňské onkologii. |
 Herečka Helena Růžičková s platinovou knihou. |
 Herečka Helena Růžičková převzala od nakladatele Svatopluka Štefla platinovou knihu. |
 Herečka Helena Růžičková převzala od nakladatele Svatopluka Štefla platinovou knihu. |
 Helena Růžičková při on-line rozhovoru se čtenáři iDNES. (14. února 2003). |
 Helena Růžičková při on-line rozhovoru se čtenáři iDNES. (14. února 2003). |
 Helena Růžičková křtila na Novotného lávce třetí díl svého Deníku mezi životem a smrtí, který dostal podtitul Žiju!!! |
