Už několik let se mluví o tom, že trutnovský festival si bude muset nalézt nové působiště, neboť areál letního kina Na Bojišti trutnovská radnice vyčlenila do průmyslové zóny.
"Díky vzájemné domluvě více stran se sice podařilo i pro letošek Bojiště uhájit, avšak ve vzduchu stále visí otázka, kdy se stavební stroje zakousnou do ´posvátné´ půdy. Vypadá to tak maximálně na tři roky," říká hlavní pořadatel festivalu Martin Věchet.
Stalo se už tradicí, že každý ročník trutnovské přehlídky je někomu věnován, obvykle osobnostem nebo organizacím, spojeným s problematikou dodržování lidských práv. Letos se pořadatelé rozhodli připomenout jména sira Nicholase Wintona, Přemysla Pittera, Jerzyho Popieluszka a Lioua Sia-pao.
"Festival chceme věnovat lidem, z nichž někteří ještě žijí, a kteří se napříč historií nesmířili se zlem, jež je obklopovalo či dodnes obklopuje. Ať v podobě obyčejné lhostejnosti nebo holocaustu či komunismu. Ve válce i v relativním míru vyhlásili boj a válku sobeckosti, ustrašenosti a pokrytectví," říká Martin Věchet.
Sir Nicholas Winton za 2. světové války zachránil mnoho dětí z Čech před transporty do plynových komor a vloni oslavil sté narozeniny. Přemysl Pitter byl protestantský kazatel a pacifista, který za války pomáhal židovským i českým rodinám, za komunismu byl donucen k emigraci, kde ve své službě pokračoval.
Jerzy Popieluszko byl oblíbený katolický kněz, spolupracující se Solidaritou, kterého v roce 1984 polská tajná bezpečnost zavraždila. Liou Sia-pao je čínský disident, jenž byl po potlačení demokratického hnutí na náměstí Tchien-an-men v Pekingu roku 1989 vězněn a je spoluautorem čínské Charty 08, inspirované československou Chartou 77. V těchto dnech je vězněn čínským režimem, který jej odsoudil na 11 let.
Na konkrétní jména z programu je zatím brzy, o jednom se ale mluví téměř s jistotou - o francouzsko-alžírském zpěvákovi Rachidu Tahovi, který by se měl na Bojiště vrátit po pěti letech. "Při své první a poslední návštěvě v roce 2005 vtrhl se svým kumpánem na pódium a zazpíval s Pavlem Fajtem a Emilem Viklickým. To bylo silné a magické, jak se na správného šamana sluší," vzpomíná Martin Věchet.
