Jak už se na tomto festivalu stalo tradicí, největší úspěch slavili především ti, kteří už mají na hudební scéně něco za sebou. Ale nejen oni. Třeba i oblíbená ska-parta Tleskač pěkně rozpumpovala celý amfiteátr.
Výborné vystoupení odehráli Bratři Ebenové, kteří svůj set složili z velké části z nových písní z aktuálního alba Chlebíčky. Do své jinak přísně "rukodělné" hudby nechali vstoupit současné technologie, to když v písni Houston Marek Eben vedl virtuální rozhovor s hlasem Jaroslavy Kretschmerové z počítače.
Ačkoliv během neděle část publika začala opouštět trutnovský areál směrem k domovu, stále jej zde setrvalo nebývalé množství. To je dáno nejen zkušeností pravidelných návštěvníků s trutnovskými nedělními "mejdany až do rána", ale i letošním nočním programem, bohatým na velká jména.
Závěrečnou parádu zahájili Monkey Business, kteří patří k miláčkům trutnovského publika i proto, že boří stále zažité klišé o tomto festivalu coby výhradně undergroundové záležitosti. Ačkoliv je Holého parta zvyklá na skvělé přijetí všude, kam přijede, přesto bylo na muzikantech vidět obzvláštní potěšení, když je zdejší "máničky" nechtěly pustit z pódia.
Následoval s napětím očekávaný výlet do historie: na scénu s mírným zpožděním, daným automobilovým defektem během příjezdu, vkráčel Pavel Bobek za doprovodu rozšířené sestavy Druhé trávy. V jeho programu nechyběl snad žádný z jeho největších hitů a některé z nich, třeba Veď mě dál, cesto má nebo Lásko, mně ubývá sil, si s legendou českého rock'n'rollu a country zazpívalo celé nadšené Bojiště.
Úplný vrchol festivalu pak patřil jednak další české klasice Hudbě Praha, a po ní etno-kapele Dhol Foundation, která je v Trutnově velmi dobře zavedena a připadl jí úkol se coby poslední účinkující rozloučit nejen s letošním ročníkem, ale i s festivalem na tomto tradičním místě: od příštího roku by se měla akce odehrávat v nedaleké nové lokalitě Na Prachárně.
A Dhol Foundation se svého úkolu zhostili skutečně se ctí. Nejenže proměnili celé hlediště ve skotačící a bubnující stroj, ale přizvali na pódium i spoustu dalších lidí jak z publika, tak ze zákulisí – divočit v jejich rytmech tak mohli návštěvníci vidět třeba i členy Monkey Business či některé z pořadatelů.
Ani v neděli nebyla v Trutnově nouze o mimořádné zážitky i mimo hlavní pódia, buď v různých zákoutích rozsáhlého areálu (například výborný set písničkáře Oldřicha Janoty v zóně, vymezené hnutí Hare Kršna) nebo zcela mimo zraky diváků.
To když třeba rumunská dechovka Fanfare Transilvania dávno po svém oficiálním vystoupení, posilněna hruškovicí od pořadatelů, sama pro sebe a jen pár přihlížejících vytáhla nástroje v šatně a rozezněla ji svými zběsilými tempy a rytmy, zatímco za dveřmi šatny probíhal líný nedělní zákulisní "provoz".
Mnozí pravidelní návštěvníci v hledišti i v legendami opředeném zákulisí se nad pondělním ránem nevyhnuli sentimentu. V areálu Na Bojišti se festival konal od roku 1990, kdy jej navštívilo zhruba 1 800 lidí. Letos zde končil s návštěvou přesahující 20 tisíc spokojených fanoušků. Areál musí ustoupit nové zástavbě a před pořadateli s Martinem Věchetem v čele stojí nelehký úkol přesunout nejen jeho "viditelnou tvář", ale zejména neopakovatelnou atmosféru jinam. Určitě to není nemožné.
