Nejenže Ondřej Havelka v čele své kapely potvrdil, že si umí poradit s jakýmkoli publikem coby stylový spíkr a že svůj herecký talent do hudebního projevu zapojuje přesně v té míře, která odpovídá celkovému ladění vystoupení, ale také že je i naživo a před křepčícím kotlem plného Bojiště báječný zpěvák.
Vltava, tanečníci, Manics a ŠůbydůbyCo se dělo v Trutnově ve čtvrtek a v pátek |
Skvěle zrežírované vystoupení navíc mělo spoustu "špeků" pro publikum a bravurní a stylová sóla členů orchestru nadšenými aplausy na otevřené scéně odměňovali i ti, kteří by jinak za jazz nedali zlámanou grešli. Vynikající byl také výběr skladeb, zahájený klasickým Beale Street Blues se slavným českým textem E.F Buriana, přes kusy Ellingtona, Basieho, Wallera až třeba po Mě to tady nebaví z repertoáru Huga Haase. A větší "nářez", než bylo Beat Me, Daddy ve finále, toho dne na Bojišti bezesporu nezazněl.
Havelkovu vystoupení předcházelo tradiční "havlovské okénko", tentokráte bohužel bez přímé ex-prezidentovy účasti. "Náčelník" festivalu pouze pozdravil "svůj kmen" ze záznamu a konferenciéři Lenka Vychodilová a Zdeněk Suchý spolu se zakladateli festivalu Martinem Věchetem a Františkem Stárkem publiku s patřičnými komentáři připomněli kauzu, kterou vyvolal hloupý výrok trutnovského starosty Ivana Adamce krátce před festivalem.
Havel totiž od radnice obdržel Kulturní cenu města Trutnova a čestné občanství téhož města, které plánoval převzít právě při své původně zamýšlené návštěvě festivalu. To Adamec, se kterým Věchet už léta vede "poziční válku", odmítl nepříliš vhodně volenými a vzpomínky na jazyk partajních činovníků 70. let vyvolávajícími slovy: "Chápu, že Václav Havel má trutnovský festival rád. Ale když tam potom mlátí jako dvacetiletá mánička do barelu a kolem běhá nahý Magor Jirous, tak to mi jako vhodné prostředí pro předávání nejvyššího městského ocenění nepřipadá."
Nicméně v sobotu se na festivalu pouze nepolitizovalo a nehrál se jen předválečný jazz a swing. K nejzajímavějším vystoupením patřil očekávaně blok Už jsme doma s programem, posíleným o novinky z nedávno vydaného alba Jeskyně. Velmi potěšila i Jana Koubková s částí své běžné kapely, rozšířenou o dva fenomenální perkusisty Alana Vitouše a Miloše Vacíka.
Své místo tradičně na festivalu mají české rockové legendy. Jako vždycky nadstandardní výkon odvedl Hladíkův Blue Effect, velmi dobrý byl blok Karla Kahovce a kapely George & Beatovens, složený nejen z protagonistových hitů, ale i písní Petra Nováka a starých rock´n´rollů. Je s podivem, v jaké formě, nejen tělesné, ale především pěvecké, třiašedesátiletý Kahovec stále je.
Ze zahraničních účinkujících měl samozřejmě velký ohlas Rachid Taha, který přišel na pódium ve zjevně velmi povznesené náladě, nicméně jeho "alžírský punk" si co do energie v ničem nezadal s největšími globálními hvězdami. Všechno do svého vystoupení dali - a publikem za to byli i náležitě oceněni - také švédští metalisté Arch Enemy s kuriózně "deathově" chrčící sexy-zpěvačkou, a bosenský Dubioza Kolektiv s převážně rap-corovou hudbou.
Hlavní scéně s úspěchem konkurovalo i menší pódium, zvlášť ve chvílích, kdy je obsadily obecně populární kapely jako výborně hrající Garage s renovovaným repertoárem nebo Buty, které každoročně v Trutnově přesvědčují, že stále nepatří do starého železa. Vynikající byl, což také nepřekvapilo, také blok Vlasty Třešňáka s jeho bandem, posíleným tentokrát jako na deskách o saxofon Jana Štolby. Spíše zábavným zpestřením bylo vystoupení americké saxofonistky a performerky Jessie Evans.
Undergroundová scéna ve stanu dělala po celý den čest svému názvu a pódium si předávala jedna legenda za druhou, přičemž dění vyvrcholilo blokem Plastic People Of The Universe, ve kterém kapela s festivalovým "inventárním číslem" vsadila především na klasický repertoár.
Dnes návštěvníky čeká závěrečný den, který ale rozhodně nebude "do počtu". Bude se vyhrávat až do nočních hodin a na večerním programu jsou i tak zavedené hvězdy jako Jiří Schmitzer, Jasná páka nebo Monkey Business.
