Rachid Taha
Zatímco v pátek kralovali areálu Bojiště především domácí účinkující, sobota vyvrcholila dvěma večerními bloky zahraničních hostů. Alžírský zpěvák Rachid Taha byl v Trutnově sice už potřetí, ale pamětníci všech jeho vystoupení se shodli, že tentokrát předvedl nejsoustředěnější koncert, navíc v čele výtečné kapely. Tahova hudba má samozřejmě hluboké etnické kořeny, ale také jednoznačně rockový, a tím i taneční drive, díky němuž osloví i nevyhraněné posluchače, což bylo v hledišti jasně vidět.
Syn slavného otce, Julian z početného "kmene" Marleyů, sází na rodové geny. Na dálku je tatínkovi podobný i vizuálně, stejně se obléká (ne už tak jeho spoluhráči a vokalistky v poněkud komických teplákových soupravách), hraje na stejný typ kytary, stejně tančí, obklopen je sáhodlouhými dready. A v repertoáru má samozřejmě i některé otcovy písně. To nejklasičtější reggae, jaké si lze představit, rozhoupalo celý amfiteátr a bylo jednoznačně nejpočetněji navštíveným koncertem soboty.
Zpěvák Olga ze skupiny Toy Dolls
Dost se očekávalo i od britských "sranda-punkerů" Toy Dolls. Jejich blok chvílemi dobře bavil, ale jako celek přece jen po předchozích dvou silných show hodně zaostával. Pódiové legrácky, zjevně záměrně infantilní, už přece jen nepůsobily tolik jako před více než dvaceti lety, kdy Toy Dolls do tehdejšího Československa přijeli poprvé. Nicméně i jejich vystoupení se mohlo pochlubit početným rozhýbaným kotlem pod pódiem.
Kdo však od hudby čeká i něco jiného než tanec, nemohl se nezmýlit v případě vystoupení Vlastimila Třešňáka. Písničkář po letech rozpustil svoji rockovou kapelu, se kterou hrával každý rok i v Trutnově, a přijel "jako zastara" vyzbrojen jen dvanáctistrunnou kytarou a foukací harmonikou.
Vlastimil Třešňák
Jeho projev byl absolutně koncentrovaný a hráčsky perfektní. Co však překvapilo nejvíc: repertoár se zhruba z poloviny skládal z nových písní z jarního alba Alter ego, nahraného s jazzovou kapelou. A i v tomto provedení fungovaly perfektně. Zdá se, že Třešňák stojí na prahu nové tvůrčí etapy a bylo by moc dobře, kdyby nic nepodcenil a kromě dalších aktivit (malování, literatura) rozvíjel i tuto linii své tvorby, ve které je pro českou scénu nepostradatelný.
The Tap Tap
Silný zážitek z domácích zdrojů ovšem přišel už brzy po poledni, když hlavní pódium obsadil početný orchestr The Tap Tap. A platí totéž, co bylo napsáno už v souvislosti s jeho koncertem na Colours of Ostrava. Kapela se přehoupla daleko za pozici sympatické kuriozity a lze ji směle konfrontovat s kýmkoli z domácí hudební scény. A má i "něco navíc", totiž vždy velmi vtipného moderátora koncertů.
Mezi středobody sobotního programu na druhé scéně patřilo vystoupení Moniky Načevy s kytaristou Justinem Lavashem, které propojilo starší písně s novinkami z jejich vynikajícího společného alba Milostný slabiky, dále emotivně rozháraný a hodně "do lidí" jdoucí koncert Please the Trees a mimořádně působivá a posluchačsky vlastně i vděčná kooperace rapových WWW s alternativním bubeníkem Pavlem Fajtem.
Monika Načeva
Václav Havelka (Please The Trees)
V undergroundovém stanu si znalci historie brněnské alternativní scény vychutnali jen výjimečně hrající Odvážné bobříky s jejich zvěčnělými sarkastickými hity typu Všichni jednou umřem nebo Má milá je mrtvá. Herec Oldřich Kaiser četl z poezie Ivana M. Jirouse, do nabídky výborně zapadlo excentrické dámské duo Čokovoko a večer stylově vyvrcholil nepostradatelnými "Plastiky".
Pavel Barša (Odvážní bobříci)
Oldřich Kaiser
Poslední den trutnovského festivalu bude mít na hlavní scéně své vrcholy ve zde milované Mňáze a Žďorp a dramaturgie si na závěr nechala i jednu ze zahraničních hvězd, totiž klasika amerického punku Markyho Ramonea. Živo bude i na druhé scéně s Květy, Ivanem Hlasem či Vladimírem Mertou. V undergroundovém stanu se tentokrát bude hodně "bluesovat".
