Nejednou jste uvedl, že vás práce v televizi nezajímá a nyní ve vašem nejnovějším filmu The Truman Show s tímto médiem pracujete. Co bylo rozhodující pro režírování tohoto filmu?
Televize je součástí našeho života. Já a moje žena jsme si mládí užívali bez ní, byli jsme příliš chudí na to, abychom si ji mohli dovolit a měli jsme spoustu práce. Točili jsme filmy a s tím bylo mnoho práce, takže na televizi nezbýval čas. Když nám trochu odrostli děti, tak jsme si řekli, že není špatný nápad držet je strannou od tohoto média. Samozřejmě situaci změnil nástup videa, který přesměroval zájem našich dětí spíše na filmy a kvalitní seriály. Takže jim v podstatě od mládí formovalo kritický pohled na filmy. Já osobně se domnívám, že televize je špatná věc, zejména pro mladou generaci. Není moc dobrou výchovou dětí umlčet je posazením před televizi s tím, že zmlknou.
Právě proto jsem natočil Truman Show, je to mrazivý příběh, ne?
Ano, to skutečně je. Film vyjadřuje morální dilema nemocné společnosti, která dovolí podobný seriál jen kvůli vlastnímu pobavení. Ale společnost to potřebuje.
Přesně. Je to fantastické, nedokáži si takovou situaci představit.
Myslíte si, že v realitě by naše společnost byla schopna zrežírovat - a držet v běhu – něco podobného?
Když jsme Trumana editovali, tak jsem přemýšlel o smrti princezny Diany. Ve chvíli, kdy jste se dozvěděl tuto zprávu se jí dozvěděli i vaši přátelé v Londýně či v Los Angeles. Pak se pozornost veřejnosti obrátila na paparazzie, kteří nehodu zavinili. Co kdyby měl některý z nich kameru, kterou by vše natáčel a nakonec by princezna přežila? Publikum by se okamžitě o dotyčné záběry zajímalo mnohem víc, protože by byly přitažlivější a objevila by se v nich naděje. Byly by skutečnější. To je vidět na konci filmu, když je Trumanův život v nebezpečí. Všichni diváci jsou přilepeni k obrazovce, ale všem se uleví, když přežije.
Truman Show se původně mělo začít promítat minulé vánoce, je to pravda?
Bohužel se premiéra kryla s Titanicem, na kterém pracoval též Paramount. Studio nebylo schopno zvládnout dvě premiéry naráz, a tak bylo uvedení do kin opožděno. Předpokládaná věková hranice publika byla 18 - 25 let, tedy stejné jako u Titanicu. Oba tyto faktory nás posunuly na léto. To nám dalo víc času na dokončení Trumana ve střižně.
Myslíte že příliv mladých diváků je díky hlavnímu herci? Námět je totiž určen spíš pro starší publikum.
Tak to skutečně netuším. Lidé od reklamy jsou zkušení, ale nedokáží přesně odhadnout u jaké věkové skupiny bude mít film největší úspěch. Na pokusných projekcích byli nejvíce nadšeni právě 18ti - 25ti letí lidé. Jsou stejného věku jako Truman a chovají se podle jeho vzoru na plátně - smějí se, když se směje on a podobně. Líbí se jim reklamy, které Trumanovi společníci nenápadně vnucují divákům seriálu. Je to velmi podobné skutečným vlezlým reklamám.
V mnoha ohledech se život Jima Carreye podobá Trumanoě. Žije v jakémsi mediálním stadionu. Měl nějaký problém se svou rolí?
Když jsem ho poprvé potkal, tak se rozhlížel po ulici a studoval střechy sousedních domů. "Ano, můj život je jako Trumanův. Nemám kam utéct, to je daň slávě, haha."
Potřeboval jsem do toho filmu hvězdu, protože to odpovídá zákonitosti děje, ve kterém hraje také hvězda. Docela mne překvapilo, když jsem slyšel jeho jméno jako možného herce Trumana. Způsob jeho hraní je velmi vizuální, podobá se starým komikům z dob němého filmu.
Kdo jiný připadal v potaz pro roli Trumana?
Neměl jsem žádného v záloze! Je jen pár hvězdných herců, jejichž jména by se dobře prodávala.
Kdo třeba?
No, Tom Cruise, Tom Hanks, Brad Pitt. Leonardo ne, herci se vybírali v 95. Pak mi producent řekl:"Už jsi slyšel o Jim Carreym? Má zájem o roli."
Jak se zformoval Ed Harris jako postava Christofa?
Něco vám povím: já jsem se stal duší Christofa během natáčení. Všechny scény s ním jsem natáčel podle jednoduché filosofie: co by si Christof zvolil, jak by jednal? A tak jsem ho natočil. Je částí člověkem, který tvoří svět podle svého. Není v něm místo pro televizi, protože sám je proti ní a využívá ji jen jako prostředku. Nejčastější otázky byly:" Jak by se Christof zachoval? Co by teď chtěl? Co se snaží uskutečnit?" a podobně. Oblíbil jsem si slova "Zapněte slunce". Každý režisér si přeje tohle říct.
Po vašich předešlých filmech je jasné, že jste jedním z mála režisérů, kteří dokáží natočit komerční film s výrazným podpisem.
Ano, mám to po Stanley Kubrickovi, který to dělal celý život. Během své kariéry jsem zjistil, že mne inspiruje, protože dokázal natočit snímky, které oslovily a byly autorské. A stejně jako se můžete opilí svalit pod stůl mezi dvěma bary, tak i tato cesta není nejjednodušší. Ale je to rozhodně zajímavé.
|
