Tvůrci v čele s režisérem Trojanem a dosavadním dvorním scenáristou Jana Hřebejka Petrem Jarchovským svůj film popisují jako "komedii o tom, jací jsme byli v době, kdy big beat a dlouhý vlasy byly rebélií proti tesilové instituci táta-máma, rebélií proti umaštěné kultuře televizních estrád a nedělních odpolední s dechovkou, rebélií proti husákovskému socialismu, kdy k tomu, abyste dostali přes držku od policajta stačilo mít právě jen ty dlouhý vlasy anebo natržený občanský průkaz."
Martin Myšička
Jiří Macháček
Mozaiku složenou z různých příběhů rozprostřeli do éry sedmdesátých let. Zatímco však předloha je jakousi deníkovou kronikou jedné generace, ve filmovém scénáři musel být tento motiv zhuštěn do čtyř let.
"Hrdiny sledujeme od okamžiku, kdy obdrží ve svých patnácti letech občanské průkazy, do chvíle, kdy se ve své plnoletosti snaží uniknout před komunistickou vojnou," přibližuje děj Jarchovský s tím, že tak ze Šabachova textu využil jen některé motivy a pro určité události dokonce nalezl nové místo v jiném čase.
"Kupříkladu sugestivní vylíčení zásahu policie a lidových milicí proti občanům při demonstracích proti okupaci sovětských vojsk na Václavském náměstí v létě roku 1969 jsem zaměnil za rekonstrukci surového zásahu policie a státní bezpečnosti proti nonkonformní mládeži v Rudolfově během koncertu The Plastic People of the Universe v polovině sedmdesátých let. Samotný ústřední příběh rodiny hlavního hrdiny Petra a vývoj jeho vztahu k vlastnímu otci je pak celý nově fabulovaný," podotýká scenárista.
Tesil a zvrhlíci
Do hlavních rolí obsadil Trojan, který se Průkazem vrací k režii po dlouhých letech produkování Hřebejkových filmů, převážně neznámé tváře - čtveřici revoltujících mladíků si zahráli neherci či studenti (Libor Kovář, Matouš Vrba, Jan Vlček, Jakub Šárka).
To však neznamená, že by rezignoval na atraktivní jména, jen jim přisoudil menší role. "Sexuální zvrhlík a deviant, který vládne jistou, byť mizivou, ale přesto kolikrát rozhodující mocí nad osudy jiných lidí, se hraje dobře," komentuje svůj part otce jedné ze spolužaček hlavních hrdinů Jiří Macháček.
Zajímavou hereckou příležitost dostala i Aňa Geislerová: roli ustarané, byť i v době tesilu a krimplenu nebývale atraktivní matky, si prý užila i navzdory příšerným dobovým kostýmům.
Z filmu Občanský průkaz - hlavní čtveřice v patnácti a osmnácti
"Barevná škála od škraloupu až po jásavý průjem, kousavé, štípavé a nesající. Konfekce byla určitě součástí propagandy," vysvětluje, proč se pokaždé ráda převlékla zpět do civilu. Pro Trojana, který jí před lety pro film objevil, se prý ale obětovala ráda. "Točit s Ondrou je pro mě srdeční záležitost. Byl první režisér, se kterým jsem kdy točila, a mám k němu až iracionálně loajální vztah." říká Geislerová.
A co má od snímku, který se zcela jistě nevyhne srovnání se svého času velmi populárními Pelíšky Jana Hřebejka, čekat divák? Další z výrazných hereckých představitelů Martin Myšička to lakonicky shrnuje: čekejme pohled, kde se mísí nostalgie s absurditou a humor s krutostí. To, co důvěrně známe a z čeho nás i po letech mrazí.
Občanský průkaz
O čem to je: Hořká komedie na motivy stejnojmenné knihy Petra Šabacha sleduje osudy čtveřice dospívajících mladíků, jejich přátel, lásek a rodičů. Od okamžiku, kdy v patnácti letech dostanou občanský průkaz, až do chvíle, kdy se v osmnácti snaží uniknout vojně a pokoušejí se získat modrou knížku. |
Režie: Ondřej Trojan
