Jaroslava Kretschmerová v roli výstřední zpěvačky Florence Foster Jenkinsové

Jaroslava Kretschmerová v roli výstřední zpěvačky Florence Foster Jenkinsové | foto: Richard Kocourek

Triumf pěvkyně, která neuměla zpívat

První dáma klouzavé stupnice. Smrt vysokého cé. Zvuky, jaké by nejspíš vydávala podroušená kukačka. Tak mluvila dobová kritika o excentrické operní zpěvačce Florence Foster Jenkinsové.

V dobách hvězdných pěchot, pochybných celebrit a serveru You-Tube, kde se může stát hvězdou kdokoli, to možná již tak nepřekvapuje. Přesto jde o neuvěřitelný životní příběh ženy, která tvrdošíjně následovala sen stát se operní divou, sen, který korunovala triumfálním, dlouho dopředu vyprodaným koncertem v Carnegie Hall v roce 1944. A to přesto, že neuměla zpívat.

Falešně, ale se štěstím
Kuriózní osobnost Florence Foster Jenkinsové inspirovala vznik několika literárních děl i dramat, ale celosvětový úspěch zatím slaví pouze jeden text: hra britského dramatika Petera Quiltera Je úchvatná, kterou v české premiéře uvede ve středu pražské Divadlo Kalich. O Quilterův text se prý mezi divadly strhla potyčka: vítězný Kalich hru zadal režisérce Janě Kališové, která do hlavní role výstřední postarší pěvkyně obsadila Jaroslavu Kretschmerovou.

Doprovodného klavíristu Cosmu McMoona si zahraje Jan Maxián, neúspěšného herce, bonvivána a přítele zpěvačky St. Claira Ladislav Potměšil, věrnou družku Dorothy, aranžérku koncertů Jenkinsové, ztvární Naďa Konvalinková.

Quilterova komedie zachycuje Jenkinsovou v posledním období jejího života - krátce před koncertem v Carnegie Hall, kde vystoupila jako šestasedmdesátiletá. Quilter ovšem nevynechá žádnou ze šťavnatých historek z kariéry ojedinělé umělkyně - že své desky nahrávala "na první dobrou", že lístky na svůj každoroční recitál prodávala osobně jen pečlivě prolustrovaným "milovníkům pravého umění" nebo že taxikáři, který s ní v autě naboural, místo žaloby poslala krabici vybraných doutníků.

Šok ze srážky totiž prý ještě zvětšil Jenkinsové hlasový rejstřík. "Zpívala vskutku příšerně, lidé se jí posmívali, snažili se jí ve zpívání zabránit, ale ona nepřestala věřit, že je výjimečná umělkyně. Hudba pro ni byla vším a pro své diváky by vypustila duši," říká režisérka Kališová.

Oddanosti Jenkinsové vůči publiku si povšimli i jinak velmi jizliví kritici, například Robert Bager z New York Word-Telegram napsal: "Při práci byla naprosto šťastná a je škoda, že tak málo umělců zažívá to co ona. Pocit štěstí na diváky fungoval jako magie."

"Energie, charizma, vřelost, smysl pro humor a pitoreskní fantazie Jenkinsové dokázaly překonat pro pěvkyni fatální nedostatek - absolutní hudební hluch," míní Kališová.

Hudební sluch překážkou
Ovšem právě neschopnost čistě intonovat bývá pro herečky s hudebním sluchem značně obtížná. Zápasila s tím i Jaroslava Kretschmerová. "Žádná technika na falešný zpěv neexistuje. Musí se to nadřít," konstatuje herečka, která nahrávky Jenkinsové pečlivě naposlouchala.

"Bylo to tak příšerné, až to bylo rozkošné," dodává. Mezi zpěvaččiny "majstrštyky" patřila například Mozartova árie Královny noci (tu si lze ostatně poslechnout i dnes třeba právě na výše zmíněném serveru YouTube) či Brahmsovy písně. "Nejtěžší bylo Jarku vůbec přimět, aby zpívala falešně. Jako milovnice hudby nechtěla vědomě a vlastně naschvál kazit tak krásné písně," rekapituluje Jan Maxián alias klavírista Cosma McMoon.

I Maxián, herec, muzikálový zpěvák a hudebník z kapely Nightwork, zápasil trochu s faktem, že se tóny záměrně kazí. "Nejdřív jsme se naučili kus tak, jak je v notách, aby byl daný základ. Poté v průběhu hraní toho čistého základu vznikala na různých místech improvizací ta zajímavější místa. A kde nevznikla a zdálo se, že by se tam hodila, domýšleli jsme další patóny," popsal.

Florence Foster Jenkinsová proslula také svými převleky: dobře pochopila, že představení musí být i show. Na pódiu utápějícím se v květech se zjevovala s obřími křídly jako "anděl inspirace", při španělské písni přitančila s mantilou a la Carmen a s košíčkem rudých růží, které vhazovala do publika. V něm se podle dobových svědectví mísily salvy smíchu s aplausem a opravdickým dojetím.

Uznával ji i Caruso
Pozoruhodná operní diva měla své fanoušky i mezi skutečnými mistry: hold jí složil například Enrico Caruso. "První poslech jejích nahrávek vám vyrazí dech. Něco tak strašného nečekáte a jen se smějete. Ale hned potom si začnete lámat hlavu nad tím, jak je možné, že byla tak úspěšná a že ji lidé měli rádi. Stala se legendou.

Její nahrávky se docela dobře prodávají dodnes a překvapivě jsou i u nás v diskotéce nejednoho milovníka opery. Jako kuriozita, hudební klaunské číslo, ale jsou," pokračuje Jana Kališová a dodává: "Florence Foster Jenkinsová se vepsala do dějin. Je jedinečná. Výstřední, směšná, dojemná, velkorysá, paličatá a obdivuhodná."