Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tříska: Největší roli vždycky hraje náhoda

  9:39aktualizováno  9:39
Po dvaceti sedmi letech bude Jan Tříska hrát ve své rodné zemi činoherní roli. Poprvé se na domácí jeviště vrátil v roce 1990 v Debussyho oratoriu Utrpení svatého Šebestiána. Ale na pořádnou činoherní roli jako by tu pořád čekal. V Národním divadle měl ztvárnit Pelopa ve Vrchlického Smrti Hippodamie, avšak kvůli závazkům v USA ji musel odříct. Publiku se tak představí až letos: v režii Martina Huby jako král Lear v rámci Letních shakespearovských slavností, které letos začínají 27. června. Tříska intenzivně zkouší, rozdává rozhovory - ba dokonce nosí tričko s logem sponzora. Amerikou vychovaný profesionál ví, že řádné „promotion“ představení je prostě povinností hvězdy.

Čím vás oslovila nabídka hrát Krále Leara?
Král Lear není z rolí, o kterých se dá říct, že vás osloví. Tahle role je jako velký balvan, překážka na vaší cestě. Je to výzva, hozená rukavice. A pokud jsou okolnosti jen trochu příznivé, musíte ji zvednout. Když je vám pětadvacet, nemůžete odmítnout Romea. Když je vám o deset let víc, nemůžete odmítnout Hamleta. A když je vám tolik, kolik je mně, nemůžete se vyhnout Learovi.

Na americkém systému hraní v sériích vám prý nejvíce vyhovuje fakt, že se člověk koncentruje na jedinou roli. Jak se vyrovnáváte s tím, že v Česku momentálně vedle zkoušek Krále Leara také natáčíte film Želary?

Musím tuto informaci poopravit - během zkoušení Leara mám pouze jediný natáčecí den. Vždycky se soustředím jen na jednu práci.  Ale to, že moji kolegové odbíhají, nesu dost těžce.

A také prý nemáte rád, když režisér na zkouškách na herce vychrlí několikahodinový monolog o tom, jak budou hru hrát. Jak se vám spolupracuje s Martinem Hubou?

Je to jeden z nejlepších režisérů, s jakými jsem zatím pracoval. A to jsem měl štěstí na osobnosti jako Andrej Serban, Peter Sellars, John Frankenheimer, Peter Brook, Otomar Krejča... Huba je báječný! Dokonale připravený, koncepci má zakódovanou v sobě. Sám je znamenitý herec, takže zná proces tvorby z obou stran. Málokterý režisér rozumí hercům tak jako on.

Shakespeara jste hrál v originále, v alžbětinské angličtině. Nepřijde vám teď čeština nepřesná, nebo dokonce chudá?

Vůbec ne - my hrajeme Leara v překladu Martina Hilského, který je znamenitý. Naopak mám pocit, že současné překlady Shakespeara do češtiny jsou mu prospěšné, neboť jeho hry aktualizují.

Velkým zážitkem pro kulturní veřejnost bylo v šedesátých letech hostování souboru světoznámého režiséra Petera Brooka, který přivezl do Prahy právě Krále Leara. V publiku jste seděl tenkrát také vy. Ovlivnilo vás Brookovo pojetí této postavy?

Už si na to moc nepamatuji - kromě pár záblesků; utkvěly mi třeba kostýmy a scéna z kůže. Když je vám dvacet čtyři let, tak se o Krále Leara do hloubky nezajímáte. Dokonce i před pár lety bych stěží šel do knihovny a četl si právě tuhle hru. Navíc Král Lear není zvlášť vzrušující čtení. Ta hra totiž rozkvete až na jevišti, ožívá v ústech herců. Tohle je objev Martina Huby. Řekl, že to, co se v Learovi jeví jako příliš literární, je na divadle ohromně živé a konkrétní.

JAN TŘÍSKA

Divadelní, filmový a televizní herec. Narodil se 4. 11. 1936. Hned po absolutoriu DAMU v roce 1959 jej Otomar Krejča přijal do Národního divadla. Odtud  přešel s Krejčou do nově založeného Divadla Za branou. Po likvidaci tohoto divadla v 70. letech působil v Městských divadlech pražských. Jako filmový herec debutoval ve snímku Váhavý střelec. Od roku 1977 žije a pracuje v USA. V 90. letech hrál v českých filmech Obecná škola a Řád.

Ví se o vás i to, že nemáte rád sentiment, nerad se ohlížíte dozadu. Raději jdete stále kupředu. To jste se naučil v Americe, nebo jste byl takový odjakživa?
Víte, že nevím? Nikdy jsem si neschovával žádné memorabilias. To ovšem neznamená, že nemám dobrou paměť. Naopak. A to nejen tu mechanickou. Ta je u hereckého povolání nutností: když v Americe neumíte na první zkoušce dokonale text, okamžitě dostanete výpověď. Ale herectví nečerpá jen z mechanické paměti, nýbrž především z té pocitové - do ní patří zážitky z dětství, vzpomínky. Není pravda, že od sebe minulost odstrkávám a nechci vzpomínat na dobu, kterou jsem prožil v téhle zemi, nebo na role, které jsem tady hrál. Ale připadal bych si směšný, kdybych pořád dokola opakoval: Já jsem hrál Romea - to bylo kultovní představení! Všichni tu Krejčovu inscenaci v Národním chtěli vidět, holky mi psaly zamilovaný dopisy. To vás nikam nedovede. Žít ze vzpomínek nelze. V Americe se říká: jste akorát tak dobrý, jak dobrý byl váš poslední film. Na to, co jste natočil předtím, se nikdo neptá. Stejně tak nikoho nezajímá, jaké role jste hrál v roce 1965!

Režisér Otomar Krejča vás v 60. letech proslavil. Ctil jste ho jako jasnou autoritu, anebo jste byli i přátelé?

Vztah s Krejčou se vyvíjel. Nejdřív jsem do něj byl vyloženě zamilovaný, byl něco jako Bůh. To bylo v době, kdy si mě ještě jako studenta vybral do malé roličky v Hrubínově Srpnové neděli. Když šéfoval v Národním divadle, měl jsem ho za nezpochybnitelnou autoritu. Postupem času se ten vztah vyvinul v přátelství. O Krejčovi si ale nedělejte iluze. Vyžadoval přesnost, ale sám chodil pozdě. Nebyl lajdák - naopak. Ale protože toho chtěl stihnout moc, nestíhal nakonec nic. Pracoval totiž dlouho do noci, ráno se pozdě vzbudil, zmeškal první schůzku, přišel na ni pozdě, a tak se mu posunoval celý program, až z toho zase byly čtyři hodiny ráno.

Nemáte prý žádné vysněné role. Nesníte ani o osobnostech, s nimiž byste ještě chtěl spolupracovat?
Nemám sny. A i kdybych je měl, nebylo by mi to nic platné. Nabídka a poptávka probíhá v místě a čase a vy na ni nemáte  žádný vliv. A pokud ano, pak beztak zcela nepatrný. Největší roli totiž hraje náhoda. Ale to platí nejen v herectví - tak je tomu v celém životě.

Jan Tříska na pražském letišti.

Moderátor Jaroslav Dušek (vlevo) a herec Jan Tříska na zkoušce slavnostního vyhlášení filmových cen Český lev v pražské Lucerně. Tříska, který do Prahy přiletěl přímo z natáčení v Kanadě, předá jednu z křišťálových sošek.

Jan Tříska na zkoušce předávání Českých lvů.

Jan Tříska





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Záběr z představení O medvědovi, který plul na kře
RECENZE: Islanďanka Eliška Křenková s řehtačkou loví zatoulaného medvěda

Veselé i poetické představení plné moderní choreografie a akrobatických výkonů připravila do La Fabriky Jana Burkiewiczová se svým souborem. Inspirovala se...  celý článek

Záběr ze zkoušek kusu Lámání chleba
Rodinné kroniky ukážou, jak se na jižní Moravě po válce lámal chleba

Šatna tělocvičny, barevné vinohrady, proměna moravského venkova a hlavně šedesát let nedávné historie. Skutečné události z jihomoravské vísky Skoronice se...  celý článek

Martin Zounar během zkoušek nového nastudování Krysaře, ještě bez kostýmů
Zounar: Seriál Sousedé dehonestuje hereckou profesi, výsledek je otřesný

Když před několika lety Martin Zounar naskočil do muzikálu Děti ráje, mnohé fanoušky tím překvapil. Populární herec byl spíš než zpěvem známý coby šikovný...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.