Žena mého muže

Žena mého muže - Fotografie z filmu Žena mého muže (2006) | foto: Falcon

Tři souboje - koncentrák, erotika a rukojmí

Kdyby vlk nehonil zajíce a drak prince, nebylo by o čem vyprávět. Což platí i pro tři filmové novinky založené vesměs na střetu dvou sólistů.

Lucembursko-německé drama Devátý den, jímž se připomíná režisér Volker Schlöndorff, našlo přesné herecké typy.

Tiše odměřený Ulrich Matthes coby kněz, který se za éry nacismu rozhoduje mezi zradou a návratem do koncentračního tábora, má výraz askety, vizionáře či náboženského fanatika, August Diehl v roli jeho pokušitele z gestapa zosobňuje uhlazeného mladíčka vedeného ctižádostí i strachem ze selhání.

Víc už film vlastně nenabízí: je to komorní drama vydírání, svědomí a volby, tedy útvar spíše televizní, založený na polemikách a disputacích typu "Bez Jidáše by nebylo spasení".

Souboj slov sice prokládají výjevy z lágru, kde výtečnou kreaci baziliška sehrává Karel Dobrý, ale jsou vesměs už viděné, byť stále účinné. A protože i vyústění lze odhadnout, veškerý objem divákovy pozornosti si musí vybojovat herci.

Erotické drama Žena mého muže mohlo vzniknout jen ve Francii: kde jinde by podváděnou manželku napadlo najmout svému muži prostitutku, aby zjistila jeho choutky? Na půdě "chic" společnosti se zralá Fanny Ardantová pro každý záběr převléká, ale pořád působí ženskostí víc než elegancí, přičemž noční bludička Emmanuelle Béartové vůči ní představuje pěkný protipól – málem se sází na lesbické jiskření.

Obě, ať si sedají či lehají, činí tak ladně a svůdně až po konečky prstů, přitom však sex zůstává odkázán vesměs na slovní popis. Intelektuální pornografie o ženských hrách s ohněm vlastně hrdinu v podání zkázněného Gérarda Depardieua nepotřebuje – je v pozadí a skoro zdržuje.

Americký thriller Firewall zase posílá do ústraní manželku s dětmi coby rukojmí, které musí Harrison Ford zachránit před zlosynem Paula Bettanyho. Jako výkupné má Fordův hrdina, poctivec ze staré školy, převést peníze z banky, kterou proti počítačovým krádežím sám zabezpečoval.

Tudíž se většina filmu odehrává na monitorech a klávesnicích; kdo v životě neodeslal ani e-mail, těžko se chytá. Ještěže jinak tvůrci použili snad veškerou myslitelnou veteš žánru od vzorné rodinky se psem až po dramatické bouře a lijáky za okny.  Zbytek emocí obstará Fordova vycvičená tvář a dva zkřížené modře ocelové pohledy.

 

,