Do takového počasí, jaké panovalo v neděli, by jeden psa nevyhnal a nos nevystrčil. Kdo tak přeci jen učinil a pohyboval se kolem třetí u Národního technického muzea, mohl spatřit společnost malebných zjevů, obtěžkaných lahvemi různobarevného obsahu, kterak směřují k přistavenému autobusu.
Výletní společnost pak nabrala směr České Budějovice: tři hodiny nato docílila, díky zodpovědnému výkonu stevarda v dobrém rozmaru, Mydlovar.
“Křest je beznadějně vyprodán. Doufejme, že vystoupení pro někoho známé, pro jiné kontroverzní skupiny proběhne v klidu a pohodě,” hlásaly internetové stránky obce skoro s třítýdenním předstihem.
Dvě hodiny před začátkem koncertu došlo před nálevnou ke slušnému srocení lidu. A pokud se naplnil odhad starosty obce ve čtvrtečním vydání jihočeské mutace MF DNES o počtu obyvatel na sále, dlelo ten večer v Mydlovarce skoro tolik lidí, kolik mají samotné Mydlovary obyvatel.
Tři sestry už mívaly na pódiu točiče piva i celou hospodu: současné scéně vévodí olbřímí televize, na které probíhá projekce, což zhusta obnáší klipy k té které písničce (pokud jsou tedy k dispozici; pravda, v Mydlovarech na obrazovce mnoho vidět nebylo). Soubor, aktuálně rozrostlý na osm hlav, se stěsnal na nepříliš rozměrné pódium a kolem deváté začal preludovat.
Koncert byl rozdělený na dvě půlky. V té první, ukončené prastarou Pijánofkou v podání nepostradatelného roadmanagera souboru kapitána Mafuny, došlo převážně na starší písně.
Repertoár doznal mírných úprav: ze zapomnění Sestry vydolovaly například řízný kus Angelo mutuje, otvírák jedenáct let starého alba Zlatí hoši. Oživení se dočkal i svižný cover Toy Dolls Hej mistře z pobočného projektu pánů Fanánka a Seitla Hagen Baden.
Do první půlky se vešly i dvě ukázky z aktuálního alba. Lze předpokládat, že zvláště Nanosekundu se slovní hříčkou, důvtipnou i oplzlou zároveň (což se samozřejmě nevylučuje, ba právě naopak), sestří lid přijme s nadšením.
Pak slepý flašinetář Lou Fanánek Hagen, vybavený slušivou čepicí mydlovarského Sboru dobrovolných hasičů, ohlásil pauzu a osazenstvo nálevny se svorně oddalo doplňování tekutin.
Na diskusním fóru pod páteční rozpravou kolegyně Kolouškové se objevil povzdech, že požívání nápojů v řadách souboru už zdaleka není tak intenzivní: jak se v Mydlovarech ukázalo, toto tvrzení je naprosto prázdné a naprosto falešné.
Druhou půli otevřel křest nového alba. Kmotra Barbora Špotáková se zhostila své role s grácií a návštěvníky koncertu si omotala kolem prstu, zvláště pro ochotu k četným společným fotografiím na téma “to jsme my, to je Bára a tohle je panák zelený”.
V závěru se ještě vrátila na pódium a v roli sboristky v refrénech nesmrtelné Kovárny doplnila počet účinkujících na devět. V druhé polovině zaznělo kromě několika zásadních popěvků rovnou pět novinek včetně jednoho kousku z alba koled nahraného společně s Divokým Billem. Byli to Ramones, nebo ne?
Takové křty samozřejmě nejsou neobvyklé, v tuzemsku se ale příliš nepraktikují. Nota bene v neděli. V tomto ohledu se nápad Tří sester uvést album do života kus od hlavního tahu Písek – České Budějovice ukázal jako velmi efektní.
Ještě scházelo, aby vystoupily pod pseudonymem, tak jako to občas před svými šňůrami dělávají Rolling Stones a spol. Podle rozpoložení souboru lze ale téměř s jistotou říci, že není všem dnům a všem křtům konec, takže příště... kdo ví?
A shrnutí? Bylo to krásné a bylo toho dost.
