Sue Williamsová stejně jako Renée Greenová patří od bienále Whitney Museum of American Art v roce 1993 - jež znamenalo průlom minorit, feministicky či politicky orientované tvorby na ostře sledované scéně - k významným a nepřehlédnutelným postavám současné světové scény. Neméně významnou a zřetelnou pozici však z profesorů vídeňské akademie zaujímají i Petr Kogler a Eva Schlegelová; oba zastupovali Rakousko na benátském bienále v roce 1995. Huberta Schmalixe lze vnímat jako představitele vídeňské malířské školy a Franze Grafa jako obsahově orientovaného postkonceptualistu.
Umělci z brněnské fakulty výtvarných umění - Petr Kvíčala, Martin Mainer, významný představitel slovenského video-konceptualismu Peter Rónai a Tomáš Ruller - či z pražské Akademie výtvarných umění - Jiří David a Vladimír Kokolia - však svými díly netvoří pouhý doplněk "cizích autorit". Už způsob, jak jsou v instalaci výstavy exponováni, napovídá, že pořadatelům šlo především o rovnocenný dialog. Nicméně výstava má svůj počátek právě u šestice pedagogů z Vídně, jež na výstavě představila loni kremžská Kunsthalle. Odtud také vzešla Liškova idea společného projektu. "Jmenování šesti nových pedagogů na vídeňské akademii najednou byl velmi radikální čin, jemuž se dostalo příznivé odezvy u odborné veřejnosti," tvrdí Peter Kogler, jenž paralelní schodiště vytapetoval svým logem - spletí připomínající potrubí. "Byl to největší zásah do těla akademie, který zároveň přinesl nové pojetí pedagogické činnosti, větší otevřenost. Znamenal jistou paralelu k vývoji rakouské společnosti v posledních dvaceti letech," zdůvodňuje ředitel kremžské Kunsthalle Carl Aigner zvláštní pozornost, již události věnovala jeho instituce. "Nová generace profesorů nejsou umělci jednoho média, například malby nebo plastiky, ale pohybují se na pomezí filmu, fotografie či konceptu," říká Aigner.
Ke každému umělci z vídeňské akademie kurátoři hledali partnera z Brna nebo Prahy. "Při volbě jsem vycházel z jistých paralel mezi jejich tvorbou, ale přesto přiřazení beru s rezervou a v instalaci jsem se snažil zachovat každému dostatečnou autonomii," říká Liška. Centrální sál brněnského Domu umění patří především malbě - obrazy Sue Williamsové, Vladimíra Kokolii, Martina Mainera a Huberta Schmalixe však sleduje "elektronický obraz" Tomáše Rullera, děkana brněnské fakulty výtvarných umění. Jemu patří zvláštní sál stejně jako Peterovi Rónaiovi a jeho provokativnímu nápisu sprejem "Zrušte FaVU", videoprojekci Renée Greenové a Franzi Grafovi. Obrazy Petra Kvíčaly sdílejí Procházkovu síň s videoinstalací a novými počítačovými fotomontážemi Jiřího Davida a obrazovými díly Evy Schlegelové, která po setmění nechala promítat zevnitř Domu umění na jeho okna záznam-stínohru z večírku.
Umělci z brněnské fakulty výtvarných umění - Petr Kvíčala, Martin Mainer, významný představitel slovenského video-konceptualismu Peter Rónai a Tomáš Ruller - či z pražské Akademie výtvarných umění - Jiří David a Vladimír Kokolia - však svými díly netvoří pouhý doplněk "cizích autorit". Už způsob, jak jsou v instalaci výstavy exponováni, napovídá, že pořadatelům šlo především o rovnocenný dialog. Nicméně výstava má svůj počátek právě u šestice pedagogů z Vídně, jež na výstavě představila loni kremžská Kunsthalle. Odtud také vzešla Liškova idea společného projektu. "Jmenování šesti nových pedagogů na vídeňské akademii najednou byl velmi radikální čin, jemuž se dostalo příznivé odezvy u odborné veřejnosti," tvrdí Peter Kogler, jenž paralelní schodiště vytapetoval svým logem - spletí připomínající potrubí. "Byl to největší zásah do těla akademie, který zároveň přinesl nové pojetí pedagogické činnosti, větší otevřenost. Znamenal jistou paralelu k vývoji rakouské společnosti v posledních dvaceti letech," zdůvodňuje ředitel kremžské Kunsthalle Carl Aigner zvláštní pozornost, již události věnovala jeho instituce. "Nová generace profesorů nejsou umělci jednoho média, například malby nebo plastiky, ale pohybují se na pomezí filmu, fotografie či konceptu," říká Aigner.
Ke každému umělci z vídeňské akademie kurátoři hledali partnera z Brna nebo Prahy. "Při volbě jsem vycházel z jistých paralel mezi jejich tvorbou, ale přesto přiřazení beru s rezervou a v instalaci jsem se snažil zachovat každému dostatečnou autonomii," říká Liška. Centrální sál brněnského Domu umění patří především malbě - obrazy Sue Williamsové, Vladimíra Kokolii, Martina Mainera a Huberta Schmalixe však sleduje "elektronický obraz" Tomáše Rullera, děkana brněnské fakulty výtvarných umění. Jemu patří zvláštní sál stejně jako Peterovi Rónaiovi a jeho provokativnímu nápisu sprejem "Zrušte FaVU", videoprojekci Renée Greenové a Franzi Grafovi. Obrazy Petra Kvíčaly sdílejí Procházkovu síň s videoinstalací a novými počítačovými fotomontážemi Jiřího Davida a obrazovými díly Evy Schlegelové, která po setmění nechala promítat zevnitř Domu umění na jeho okna záznam-stínohru z večírku.
