Každý z jeho psedonymů je charakteristický pro určitý převládající styl, pod svým vlastním jménem tvoří eklekticko hiphopové skladby, Wagon Christ vydává jazz-funkové desky a Plug většinou stojí za drum’n’bassovými projekty. Jednotlivé Vibertovy identity ale nejsou samozřejmě nijak čistě stylově vyhraněné, ve všech kombinuje výše uvedené postupy, rozhodující je jen kolik od každé ingredience přidá.
Pod svým vlastním jménem vydal první dlouhohrající desku až v roce 1997, právě na labelu MoWax, kterou nazval Big Soup. Dodnes je považována za jednu z nejdůležitělších a hlavně nejinspirativnějších desek svého žánru.
Většina skladeb se odvíjí v příjemném downtempo rytmu, přes hiphop, elektronický funk až po hodně experimentální drum’n’bass. Všechny skladby spojuje jedno téma, které se táhne celou deskou a tím je vesmír a vesmírné cesty. Tomu také odpovídají použité samply, zvuky i vokály, jestli se vůbec o vokálech ještě dá mluvit.
Pípaní, pískáni, pomalé bublavé beaty, jindy zase jen vydrnčené údery, echa a všechny možné další efekty jsou dohromady poskládany tak, že opravdu budí pocit něčeho naprosto mimozemského. Nevzbouzí ale pocit chladného, vzdáleného, nebo dokonce posvátného nekonečna, jak je kosmos často prezentován na nejrůznějších ambientních deskách, Vibertova cesta vesmírem působí hodně odlehčeně a místy dokonce komicky, za což můžou především zkreslené hlasy, neuvěřitelné scratche a nejroztodivnější zvuky.
Luke Vibert, ať už tvoří pod jakýmkoliv jménem, vždy vyčnívá nad průměr daného žánru, jehož možnosti pokaždé dovede do extrémů.
