I kdyby se necítila být chlapcem, těžko se postavě Elle Fanningové divit, že chce změnu. Není žádný med vyrůstat v čistě ženské domácnosti. „Proč vlastně nemůže být normální lesba?“ diví se babička, která má v domě vedle vlastní partnerky i svou neprovdanou dceru a vnučku. Běh událostí odstartuje fakt, že k lékařské změně pohlaví potřebuje šestnáctiletá dívka vedle matčina váhavého souhlasu také svolení otce – jenže kterého?
Snímek, ve kterém takřka všechny postavy prožívají a překonávají přirozený strach z nového, nezapře až příliš okatou ženskou přesilovku – i za kamerou, kde stála režisérka a autorka námětu, původní profesí herečka Gaby Dellalová. Naštěstí se hrdinky berou s nadhledem od vydatného popíjení po vzájemné špičkování a hlavní trio hvězd – plus Linda Emondová v roli babiččiny milenky – předvádí výjimečnou souhru rozených sólistek.
Ovšem Tři generace zosobňují typ podívané, z níž by ctitelé akčních děl dostali kopřivku, tedy spíše televizně laděnou, komorně cituplnou historku plnou chápavých civilizovaných lidí, kteří to vesměs myslí dobře, i když v minulosti nadělali hromadu pošetilých chyb.
Což se týká hlavně matky, která má navzdory svému věku rysy naivky a po dlouze připravované cestě za otcem dcery ji scénář donutí ještě k banálnímu přiznání dávného „přešlapu“. Finále se tak bohužel vychýlí směrem k rozfňukanému melodramatu s dietlovsky pospolitou pointou; jedinou spásu zosobňuje lesbická dvojice se svými jedovatými glosami, ať se vnutí do hromadné výpravy ženského komanda, nebo šmíruje u klíčové dírky.
Vlastně nejzábavnější je epizodní postava nové manželky expartnera Wattsové. Pouhým pohledem dává totiž přesně najevo, co si myslí o bandě cizinců, kteří si přišli lízat staré rány do jejího obýváku.
